Máme doma poloholčičku
Jak je nejspíš všem jasné z předchozích článků, ke kastraci jsme se rozhodli z více důvodů. Já osobně bych nechala Arwen kastrovat hned před prvním háraním, jak je to doporučováno. Štěňátka jsem nechtěla, protože kdybych pominula cílené množení bezpapírových pejsků, kdy neznám a nic nevím o Arweny předcích, nemohla bych štěně pitbula dát do rukou jen tak někoho. A v momentě kdy potkáváte rádoby chovatele pibulů, kdy odchází se zbylýma štěňatama na trh, příčí se vám jakákoliv možnost se k těmto hnusákům připojit. Jenže Standa byl proti, prý zasahujeme do normálního života feny a tak dále. Stále jsem si však mlela svou, že více se zasahuje do života feny tím, že se každý půlrok připravuje na štěňátka a nějak jí nikdo neumí vysvětlit, že nebudou. A to přesto, že Arwen nikdy nebyla a nebude líná gaučová fena, co nemá dostatek podnětů...
přesto se už nějakou dobu pereme s problémama, řekla bych holčičíma. Arwen měla opakovaně za sebou pseudograviditu, záněty mléčné lišty atd. Vlastně ani nevím, čím vším si Ar prošla. Důležité pro mě bylo jedno - už nechci, aby se trápila, už nechci do ní cpát antibiotika, hormony apod. a hlavně štěňata opravdu nebudeme mít. I našla jsem konečně veterinu, kde mi péče vyhovovala. A domluvila jsem se na kastraci.
Často jsem šmejdila po internetu a zjišťovala informace o kastraci, o následcíh, o rizicích atd. Jo, a taky o ceně. Jeden článek jsem našla na internetu - zdál se mi moc pěkně napsaný a proto jsem si dovolila vám ho naservírovat přímo pod nos. Druhý jsem objevila v zajímavé knize "Rádce pro milovníky psů" od nakladatelství Argo - i ten jsem si dovolila přepsat a vy si ho můžete přečíst na těchto stránkách. A samozřejmě jsem i cenu studovala. Při návštěvách veterinární kliniky Anděl v Berouně jsem se informovala o ceně. Bylo mi řečeno něco kolem 3.500Kč. Zarazilo mě, ze zkušenosti známých jsem věděla, že cena bývá i nižší. Ale přesto jsem byla rozhodnuta, že ji právě tam nechám kastrovat. Líbil se mi přístup doktorů, který jsem u předešlého veterináře postrádala. Líbilo se mi i jejich povídání o speciální inhalační anestezii - a tou právě odůvodňovala vyšší cenu. Dokonce jsem založila téma na můjpes.cz o kastraci a hlavně ceně. Tam jsem se uklidnila, že cena 3.500Kč není nic neobvyklého.
Po dlouhém zvažování, zda Arwen převážet na Šumavu k rodičům, kde bych jí nemusela nosit po schodech na venčení ale brát si dovolenou a po operaci ji vézt dvě hodiny autem jsem se rozhodla zůstat doma a společně se Standou ji ohlídat.
Den D nastal 7.10.2008. Objednáni jsme byli na půl druhé. Arwen pan doktor vyšetřil, poslechl srdíčko, sestřička jí píchla uspávadlo a mezitím co Arwen usínala, jsem si znovu s panem doktorem povídali o následcích kastrace. Měla jsem hodně otázek o obavané inkontinenci fen po kastraci. Všechno se zdálo být tak jednoduché. Arwen usla rychle...a já mohla odejít. Vyzvednout jsem si ji měla něco kolem šesté hodiny. Odjela jsem tedy na kafe k Lence, s kterou jsem byla také domluvena na odvozu Arwen z veteriny (tam jsme jeli MHD). Koupila jsem ještě cestou na autobus pamlsky pro Arwenku a dortíky v cukrárně pro nás s Lenkou. U Lenky ze mě spadl ten největší strach. To jsem mohla jen čekat. V šest jsem volala na veterinu, zda si pro ni můžeme přijet. Prý všechno v pořádku - vyjeli jsme tedy.
Arwenka prý už začala řádit. Brzo po narkoze se probrala a klasicky se dožadovala pozornosti. Když jí sestřička přivedla, bylo znát jen to, že jí to bolí. Neskákala na mě, jak to dělá při vítání, jen vrtěla ocáskem a drala se ke dveřím. Sestra mi řekla, že pan doktor si bude chtít ještě popovídat, takže jsme se s Arwen posadili v čekárně. Celou dobu se klepala, ne zimou spíš strachem. A vypadala jako uplakaná - oči měla zalepené mastičkou, prý při uspání nezavírají psi oči, tak aby jí nevyschli. Byla jsem ale šťastná - Arwenku jsem měla u sebe. Na chvilku mi usla na klíně a už jsme šli do ordinace. Pan doktor mi říkal, co a jak nesmí, kdy máme přijít na kontrolu atd. Následně jsme zvesela došla k pultu v čekárně, kde se platí účty. Nenapadlo mě nic jiného než zažertovat s milou sestřičkou, že se tady oklepeme jak oslíci a pojedeme do postele. Sestřička mi ovšem sdělila cifru, z které se ještě teď vzpamatovat nemůžu.
Za zákrok kastrace 20kilové feny, bez komplikací, jak je psáno v lékařské zprávě jsem zaplatila 7.900Kč. Byl to pro mne šok a samozřejmě jsem se ohradila, že mi byla sdělena částka o více jak 100% menší. Že tolik nestojí ani potrat ženy. Sestra s klidem vzala účtenku a šla zpátky za doktorem, mimochodem tím, co mi sdělil cenu kastrace kolem 3.500Kč. Samozřejmě že nic takového nikdy neřekl, 8tisíc je normální částka v případě, že u operace jsou 4 (slovy čtyři) lidé a používá se ta speciální inhalační anestezie. Co jsem mohla dělat? Vysypala jsem z peněženky 5tisíc, s tím že zbytek mi byl dovolen zaplatit zítra při kontrole.
Venku jsem se téměř rozbrečela. Litovala jsem, že jsem se znovu nezeptala, nešla jinam atd. Jenže bylo pozdě. V autě se mě hned Lenka s Ríšou ptali, co se stalo. I oni kroutili hlavou...bohužel co se týče mé finanční situace je nejspíš normální nemít po kapsách tisícovky navíc a do výplaty daleko, Ríša mi půjčil co bylo potřeba. Jsem mu nesmírně vděčná...
Pokud si myslíte, že v ceně kastrace byla i pooperační péče jste na omylu. Dnes, den po zákroku jsem byla na veterině na infuze - prý aby si doplnila živiny a vodu (od včera Arwen pije a dnes se i nažrala) a aby se jí z těla dostala narkotika, což jsou jedy. Strávila jsem tam hodinu - dvě, Arwen prohlédly, píchli ji kanylu a nakapali do ní cca 350-400ml NaCl, kdy jsem u ní seděla já, sestra mi uvařila kafe (měla jsem strach, že ho budu mít v účtu :-D ), oblékli ji do nové košilky, sundali kanylu a píchli dva léky - Noroclav a Rimadyl, jsem se oklepala při placení a jsem opět o 850Kč lehčí (550Kč zákrok, 120Kč materiál a 180Kč léky).
Jsem rozhodnuta i přes výbornou péči a určitě pro pejsky luxus změnit veterináře a i když jsem dneska panu doktorovi odsouhlasila, že v pátek po tom, co budeme dobírat antibiotika, která nám zbyla z minulé návštěvy před kastrací příjdeme na kontrolu, nedorazím tam. Neříkám, že bych někomu řekla, aby tam nechodili ale bohužel nepatřím mezi ty, kteří si luxusní veterinární péči mohou dovolit. Stále se jedná o psa, ať tu naší zrzandu miluji jakkoliv a bohužel placení nájmu, doprava do práce, jídlo atd. jsou pro mne stále ještě důležitější věci. V pátek na kontrolu půjdeme, jen k jinému veterinářovi. Snad už najdeme toho svého, ke kterému budeme mít důvěru a nebudeme přemýšlet, kde si zase půjčíme.