Jdi na obsah Jdi na menu
 

Peníze a zdraví?

8. 10. 2008

Pokud jste četli článek o tom, jak máme doma poloholčičku, tedy o kastraci naší Arwen, víte jak moc jsme zaplatili, jak moc jsme z toho byli paf a jak moc špatně se z toho zpamatováváme.

V hlavě se mi rojí tisíce myšlenek, zda je vůbec možné něco takového udělat. Představte si, že místo mě s kamarády, co mi půjčí, přijde někdo, kdo to "tak jednoduché" mít nebude? Nebo přijde někdo akutně a bude mít na výběr, buď to zaplatit nebo mít miláčka se studeným čumákem v náručí bez ošetření např. při akutních případech. Jak je vůbec možné zdraví našich miláčků vyvažovat penězi. Vždyť peníze jsou jen oběživem, psí oči nám v srdci i duši zůstanou navždy.

A právě dneska, den po operaci naší Arwen jsem zažila v ordinaci kliniky něco, co mi tzv. zalepilo pusu a uvědomila jsem si, že můžu být ráda, že Arwen mi momentálně spokojeně oddychuje v pelíšku, je po procházce, kdy měla tendenci hrát si s kamarády, dokonce zbaštila celou dávku granulí, které málokdy do sebe nacpala. Mám ji doma a je relativně zdravá, čeká nás sice ještě nějaká kontrola, ale vypadá to, že by neměl být sebemenší problém.

Při infuzi, kterou jsem s Arwen trávila mezi dvěma ordinacema, přičemž v jedné se za zavřenýma dveřma normálně ordinovalo a v druhé hospodařila sestřička, jsem uslyšela opravdu rychlý a zběsilý příchod do ordinace. Přes zavřené dveře jsem i přes napínání uší neslyšela kdo a s čím tam přišel. Následně po téměř ukončené infuzy, kdy sestra pouze zavazovala místo po kanyle Arwen se dveře do ordinace otevřely a já uviděla naší psí kamarádku z Králováku dobrmanku Besi, jak bezvládně leží na vyšetřovacím stole, z tlamičky jí jdou sliny, velmi náročně dýchá a je naprosto mimo. Samozřejmě, že jsem se zeptatala její rodiny Holubové, co se stalo. Bylo mi ve spěchu řečeno, že nejspíš sežrala nějakého zajíce, snad nemocného, snad otráveného. Nebyl čas si povídat. Musela jsem okamžitě opustit místnost pro infuzy, protože Besinku napojovali na kapačku. Při došetření jsem jen zaslechla, že Besi klesla horečka z 41stupňů na 40,6. V duchu jsem si pomyslela, že pokud už je v péči veterinářů, bude v pořádku, stejně jako to bylo s Arwenkou. Besi je přece mladá a aktivní fenečka. Popřála jsem Holubovým, aby to dobře dopadlo a odešla. Cestou domů se mi vybavilo, jak by asi byli Holubovi ochotní dát 8tisíc i víc za to, aby byla Besi v pořádku....a že jsem vlastně hrozně ráda, že jedinou věc na co si mohu stěžovat, že můj pes dostal luxusní péči na kterou bohužel nemáme.

Obrazek

Odpoledne jsem vzala už mírně otravnou Arwen ven. Nějak rychle se vzpamatovává a prostě se dožadovala své pravidelné návštěvy psích kamarádů. I vzala jsem ji na vodítko a vyrazila na Bora za Zuzkou s Bibi a Honzou s Maxem. Samozřejmě došla řeč i na dnešní návštěvu na veterině a zážitek s Besi. Zavolat Holubovým jsem se bála. Není nic horšího než vyzvídat v momentě, kdy by to nedopadlo dobře. Zavolala jsem tedy Terce s Aishou, kteří jsou jim mnohem blíž. Terezka mi bohužel sdělila, že Besinka je už za duhovým mostem.

Obrazek

V té chvíli nejde říct nic jiného, než že mi to hrozně moc líto a pomohlo mi to uvědomit si, že 8tisíc není tolik za to, že tu zrzandu mám vedle sebe...

Besinko, byla si skvělou kamarádkou. Přejeme celé rodině Holubových, aby to brzo přebolelo. Buďte stateční, Besinka byla taky statečná holka.

Obrazek

Fotečky Besinky, Arwen a Aishy jsou pro vzpomínku na úžasnou kamarádku Besi od Terky s Aishou.

Samozřejmě tento článek nemění nic na tom, že jsem přesvědčena o nehoráznosti vzít si za banální zákrok polovinu měsíční výplaty (to nepočítám další vyšetření a následou léčbu) a že na luxusní veterinární kliniku Anděl už nepůjdeme.