Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jed na slimáky...

21. 7. 2008

Popravdě se mi nechce ani moc rozepisovat, co se stalo. Zároveň se potřebuji vypovídat a sdělit, jak moc to bolí.

Zahrada se skleníkem, Arwen si běhá po zahradě...vždyť žádné nebezpečí na oplocené zahradě nehrozí, ne?! Abych se vyblbnul s Arwenkou i dědoušek kokřík Andy, pustím ho do celé zahrady, skleník je otevřený, ale normálně je zavřený nebo jsou psi mimo část se skleníkem. Nikoho ani nenapadlo, že by se mohlo něco stát.

Během pár minut se Andy přichází pomazlit. Během mazlení, kdy s vyplazeným jazykem drbeme Andyho na hrudi, kam kde to má tolik rád, si všimneme nezvykle modré barvy v jeho hubě, ale ne přirozené modrá, ale taková chemická, taková, jaká se normálně v přírodě nevyskytuje...že by nějaká nemoc. V jeho věku by to možné bylo, má slabší imunitní systém a nemoci jsou zákeřné. Mamku napadá, že takovou modrou barvu mají granulky, které sype do skleníku proti slimákům. Aby jí ty hajzlíci kluzký nežrali okurky...

Okamžitě běžíme pro balení těch granulí a ano, na obalu se píše "zamezte styku s domácími zvířaty". Stále si říkáme, že se asi jenom poblije a posere a že je to nevychovaný požírač čehokoliv. Já ale začínám plašit, sháním veterinární kliniku na telefonu, kde by byli nonstop a kde by nám mohli poradit, jak vyvolat zvracení. Protože na obalu píšou "v případě pozření, vyvolejte zvracení". Sice se to týká lidí, ale u psů to nebude jinak. Jako na zlost mají obsazeno, nebo to neberou...nikde. Mezitím mi v hlavě blikne, že ve skleníku jsem zahlédla i Arwen. Volám si ji k sobě a zjišťuji, že i ona má modré zuby....

V telefonu se mi ozývá paní doktorka a při vyslovení věty, že nám psi sežrali jed na slimáky mi skáče do řeči, abychom okamžitě jeli na veterinu. Že pes musí dostat protilátku...prý v jakémkoliv množství to začne zvracením, křečema a končí smrtí...

Během dvou minut jsme v autě, já, mamka, kamarádka Lenka a oba hafani jedeme směr veterina. Zpětně si uvědomuji, že se mi ulevilo, protože jsme to přece zjistili brzo a tudíž nám pan veterinář pejsky zachrání...

U veterináře vysvětlíme, co se stalo. Prvně jde na řadu Andík, pan doktor se ptá, kolik mu je. Pyšně odpovím, že skoro 14let a čekám od pana doktora chválu, v jaké skvělé kondici je. Pan doktor bere ale do ruky stetoskop a poslouchá Andíkovo srdíčko. Pak nám povídá, že Andík má moc slabé srdíčko...nevím, jak ostatní, ale já jsem si stále nic nepřipouštěla. Napadalo mě, jak bude muset brát Andík prášky, ale že takových pejsků je spousty a mají krásné životy...

Andíkovi se vyholila nožka a pan doktor mu napíchl kanylu, kterou mu zavedl protilátku. Sice mu ještě chtěl násilím nacpat černé uhlí, aby se vyvolalo zvracení, ale to pár zavrčení Andyho vzdal a souhlasil, že mu to dáme pozdeji do nějakého jídla...

Potom přišla na řadu Arwen, byla moc statečná a i ona si nechala zavést kanylu s protilátkou do žíly. Dostala i to černé uhlí. Mezitím, co pak doktor ošetřoval Arwenku, šla mamka s Andym ven, aby se mohl vyvenčit..během pár vteřin je zpátky a chce se zeptat pana doktora, zda je normální, že je Andy jakoby dezorientovaný

Pak doktor nám vysvětluje, co se děje v těle pejska s jedem na slimáky a protilátkou. Přesto se kouká na Andyho dosti smutně a povídá, abychom ho po Arwence přesunuly na stůl. Andíkovi strašně bije srdíčko, štěká a nemá na co, cuká s nožičkama, nedokáže se postavit. Pak doktor vysvětluje, že je to starý psík s nemocným srdcem a reakce na jed je v jeho věku nevyzpytatelná...Andík má teplotu přes 40, srdíčko mu bouchá, zrychleně dýchá. Dostává injekci na uklidnění a téměř okamžitě se uklidňuje, stále dýchá zrychleně, ale necuká sebou...mamka pláče, já k tomu nemám daleko. Arwenka štěká a vyje, nechce abychom ubližovali Andymu, Lenka s ní tedy odchází ven...Andy dostává další kapačku, tentokrát nějakou studenou vodu, aby teplota klesla. Mezitím dostáváme vysvětlení od pana doktora...pláčeme obě. Anďulka tam musí zůstat a bojovat, minimálně přes noc, pak se uvidí...Uklidňuji mamku s tím, že Andy je veliký bojovník. Přesto se s Andíčkem nenápadně loučím a hladím ho na místech, kde to měl rád. Mamka platí a bere si telefonní číslo na pana doktora....pak poslední pohled na spinkající Anďulku a cesta domů...v autě pláču a otírám si slzy do Arweninýho kožíšku...

Najednou sebou Arwenka cukla a začala přešlapovat, následně zvracet, kňučet a vlastně měla podobné stavy jako před chvíli Andík...ano, pan doktor říkal, že je to normální. Srdíčko má Arwenka dobré. Držím ji pevně, aby se někde neuhodila...ona to zvládne, ale co Andík...je tam tak sám.

Doma s Arwenkou prožívám nejhorší chvíle...nevydrží ani sedět ani ležet, stále jí cukají nožičky, občas upadne, občas do něčeho narazí. Je jako opilý kůň, dokonce se počůrala a opět zvracela...černé uhlí zabralo. Po čtyř hodinách je natolik utahaná, že i přes cuky a tiky v nožkách a vůbec po celém těle usíná, já usnout nemůžu...stále jí hlídám a nemůžu přestat myslet na to, co se děje s Anďulkou. Stále ale věřím, že je to bojovník a jen tak se nevzdává.

Ráno je Arwenka kromě velké únavy v pořádku. Sundávám jí obvazy a kanylu z tlapky. Kdyby někdo nic nevěděl, nepoznal by na ní nic....

Obrazek
více fotek Arwenky při sundávání kanyly ZDE.

V devět hodin volá mamka veterináři, přichází uplakaná - Andy je stále v umělém spánku a jakmile se z něho probouzí, vrací se křeče a pan doktor ho vrací do umělého spánku...původních 50 na 50 spadlo na mizivé procento, že by přežil. Přesto to pan doktro bude zkoušet...doma pláčeme, vzpomínáme na krásné chvilky s tímhle zlatým ďáblíkem...Nelze dělat nic než čekat.

Já se odpoledne musím vrátit domů, s Arwenkou se nám od Anďulky nechce, ale musíme. Hodněkrát pláčeme, Arwenka nechápe, šťouchá do mě čumákem...

Dneska mi přišla smska od maminky: "Endy je v psím nebíčku. Nic ho už nebolí. Umřel před hodinou. Pa a neplakej. Máma"

Pláčeme, vzpomínáme, moc to bolí, i nějaké ty výčitky tu jsou...pitomé okurky, zkurvení slimáci, nezodpovědnost...

Andík s námi byl přes třináct let, mnohokrát jsem mu povídala o svých starostech, běhávali jsme spolu po lesích, koupali se v rybníce i řece, kolik slepic rozškubal, přežil srážku s autem, byl se mnou během celého dětství, ve chvílích smutných i veselých, nikdy žádný pejsek nebude jako on...

Arwenka mi hodně pomáhá, ale přesto to hodně bolí a ještě chvilku bolet hodně bude...

Děkujeme Andíku za všechny tvoje lumpárny, za tvojí trpělivost, za tvou lásku a za to, že si s námi těch víc jak třináct let byl.

 

Arwenku i Andíka ošetřoval pan doktor MVDr. Marek Vondřička z Veterinární kliniky ve Strakonicích. Moc mu děkuji nejen za záchranu Arwenky, ale hlavně za šetrné jednání s maminkou při tak smutné události jako je smrt milovaného mazlíčka. Děkujeme, pane doktrore.