Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jak to bylo před Arwen?

22. 6. 2007

Syndinko a Sárinko! I když mám nyní Arwen, budu na vás vzpomínat navždy. Děkuji vám za všechno, co jsem s vámi prožila.

 

Už od nejútlejšího věku jsem milovala psy všech ras. Dokonce ve školce jsem měla jako značku pejska a na základní škole jsme dostávali za odměnu razítko pejska. Psi mi byli souzeni. . .

Rodiče mi nikdy nebránili mít psa. K našemu rodinném psu anglickému kokršpanělu Andymu (*16.2.1995 - 21.7.2008, Andík zemřel na selhání srdíčka při otravě jedem na slimáky - více Život s Arwen, Jed na slimáky...)

Obrazek

přibyla fenka hladkosrstého jezevčíka Syndie, když mi bylo 11 let. Byla mnou šíleně rozmazlená, ale výcvik neměla žádný a jelikož to je lovecké plemeno, byla každou chvíli na lovu slepic u sousedů. Slepice jsem řádně platila a omlouvala se a omlouvala se. Jenže majiteli slepic to nestačilo a Syndii mi jednoho dne otrávil. Tenkrát jsem byla mimo domov. Všichni mi tvrdili, že se někam zaběhla a já ji tedy tři dny hledala. Ještě, že to byly prázdniny a já nemusela do školy. . . Po čase jsem se dozvěděla, jak to bylo a nejhorší je, že se tím ten všivák ještě chlubil. Prý psy nemají co dělat na volno. A co slepice? Podle zákona i oni mají být po zámkem!!!

 

Bohužel Syndinku vrátit nešlo.

 

Obrazek

Za dva roky, kdy jsem stále vzpomínala na Syndinku, jsem od táty dostala Sárinku, pro změnu opět stejnou fenku jezevčíka. Tentokrát dostala i základy výcviku. Byla tedy alespoň přivolatelná, uměla sedni, lehni atd. Sára se mnou byla všude a dokonce i v momentě, kdy jsem potkala svojí osudovou lásku Standu. Jenže v době, kdy jsme se všichni těšili na štěňátka, mrzlo až praští, byly jarní prázdniny a my jsme bydleli u rybníka, Sáru nenapadlo nic lepšího než prolézt dírou v plotě (což u ní s tím břichem dodnes nechápu), proběhnout přes zamrznutý rybník a vletět pod první auto, co jelo okolo. Když jsem pak slyšela, že dané vozidlo muselo jet nejméně 100km/hod v obci, zmocnil se mě vztek. O to větší, že dotyčný řidič ani nezastavil a alespoň na nás nezazvonil. Ani nikdo jiný z vesnice toho schopný nebyl.

I dnes mi z chování některých lidí běhá mráz po zádech. . .

 

Jak jsem se zmínila, už tehdy jsem byla se Standou a taky už tehdy jsme si slíbili, že dlouho bez čtyřnohého přítele nebudeme. . .

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA