Jak se žije s Ashley?
Když jsme si brali Ashleynu z útulku nikdo nám nedokázal říct, co z ní vyroste (ono ani teď to není o nic jasnější), ale nyní máme alespoň jasno, že lumpárny, co nestihla vymyslet Arwenka, vymýšlí hravě Ashley. Nečekejte vyprávění o tom, že rozkousala už asi troje pantofle (naštěstí si vybírá ty levné od našich šikmookých spoluobčanů). Ashleyna studnice nápadů je mnohem originálnější...
1) co byste řekli na noční probuzení pravidelně se opakujícímu bouchání? To si jen Ashley usmyslela, že zrovna teď je skvělá chvilka si zavěsit do mříží od vrátek u kennely svůj uzel a snažit se ho zase sundat. Takže dvířka bouchali o plastový box.
2) Ashley má neustále touhu si za náma lézt na záchod. Vždycky si lehne pod nohy na podložku a kolikrát tam i usne. Jenže jednou se takhle začtu do posledního čísla Psa a po tom, co se zvednu, zjistím, že Ashley za dobu mé nepozornosti rozškubala celou rolku toaletního papíru. Než jsem stačila cokoliv udělat, popadla druhou, odkráčela s ní za Arwen do obýváku a protože Ar ví, že toaleťák patří na záchod a ne obýváku, Ashley ten papír vytrhla a chtěla ho odnést zpátky. Jenže papír čelisti pitbula nevydržel. Když jsem posbírala tisíce malilinkatých kousků na záchodě, mohla jsem začít v obýváku.
3) naše beruška má ovšem ráda i koupelnu...představte si, že si po ránu rozespalý čistíte zuby a občas se stane, že vám upadne zubní pasta. Naše slečna pohotová tu pastu popadne a skousne...ano, pasta byla nejen na čistě vypraném koberečku, ale i na koši s vypraným prádlem a samozřejmě že i na Ashley. Zlatíčko, co?!
4)Ale ani venku není Ashley andílek. Nejen že dělá ostudu mě i Arwen svým vyštěkáváním čehokoliv živého i neživého, co je větší než ona (a že toho při jejich necelých 5kg je) ale ona si neustále hledá šištičky, klacíky apod. A pokud se jí to nepodaří sežrat cestou, donese mi to ukázat. Časem si na tento nešvar zvyknete a pilně trénujete fuj! Ne vždy se fuj podaří a tak je někdy potřeba zašťourat prstem v hubě a vyndat závadný obsah...bohužel jednoho krásného zimního dne jsem místo vlastně neškodné šišky vytáhla to, co většinou pejskaři dávájí do sáčku na exkrementy.
5)Poslední, co dnes zvládnu napsat je zážitek neveselý, ovšem s dobrým koncem...jak už jsem psala, Ashley je kapánek hysterička. Snažíme se socializovat co se dá. Povětšinou ji seznamujeme postupně, na vodítku nebo alespoň při pridržení za obojek, ale tenkrát jsem se měla setkat s psíma kámošema, co Ashley už znala a tak byla na volno. Bohužel psí kámoši se pustili do šíleného štěkotu a princezna naše malinká si to namířila tou největší rychlosti, co její malé nožky dokážou zpět domů. Podotýkám, že ač chodíme mimo zastavěnou část obce, do té, kde jsou silnice, auta atd. není daleko. Rozeběhla jsem se za miláčkem, co mi nohy stačili a našla jsem ji až před vchodem, schoulenou, vyděšenou, ale zaplať pánbůh celou a zdravou.
Chybami se člověk učí, takže nyní už dvířka od kennelky zavíráme, toaleťák dáváme do poličky nad záchodem, zubní pastu držím pevně, než začnu šmátrat v tlamičce, čichnu si a hlavně vím už vím, jak se malá dokáže polekat a počítám s její nejhorší reakcí...
Příště bude pokračování, ale teď už musím běžet...něco spadlo v kuchyni a Ashley není nikde v dohledu.