Jak se Arwen dostala k nám?
Byla neděle 15. října 2006. Tehdy jsem bydleli u Lenky a Jindry ve Vlkančicích v domku se zahradou. Lenka a Jindra měli dva pejsky - 3letého staforda Maxe a čerstvé štěně rotvajlera Dannyho.
Moc jsme chtěli pejska, ale nechtěli jsme to uspěchat. Takže původní dohoda mě a Standy byla, že psa si pořídíme až se přestěhujeme do vlastního domku, jenže…
Ten den ráno se Standa a Jindra vypařili autem s tím, že jedou pro nějako součástku do auta. Moc mě to nezajímalo. Kecala jsem s Lenkou a až asi ve tři odpoledne mi došlo, že jsou nějak dlouho pryč. Lenka mě ujistila, že jí volali a že je všechno v pohodě. Netrvalo dlouho a objevili se ve dveřích. Za prvé se nějak divně usmívali a za druhé prostě poznám na Standovi nějakou rošťárnu…Nic mi neřekli, ale asi za deset minut řekl Standa, že jde na záchod a …
Samozřejmě přinesl malinký uzlíček a podává mi ho se slovy: „Tak to je naše Katka“ a já na to:“Cože Katka, tak to teda ne“. Aby jste pochopili, nelíbí se mi, když se psovi dává lidské jméno a ještě k tomu nějaké ženské J. Standa vzápětí navrhl Arwen, což se dalo zvládnout.
Měli jsme tedy Arwen!!! Našeho pitbull teriéra amerického.
Byla čilá, koukala kolem sebe ale jakmile jsme jí vzali do náruče, úplně zjihla. Nikdy nezapomenu, jak na sebe kňučela do odrazu ve sporáku. Stýskalo se jí. Byla tří měsíce s maminkou a sourozenci. Po prvotním muckáním a mačkání jsme přešli k tomu důležitějšímu.
Chci podotknout, že Standa nikdy psa neměl a i když měl sebou Jindru (tedy pejskaře), dozvěděla jsem se, že Arwen do toho dne nebyla očkovaná a snad možná 2x odčervená. Byla jsem zděšená, ale nejsem ten typ, co by psa vrátil. Holt jsme zajeli k veterináři a odčervili a oočkovali si ji sami. Samozřejmě jsme si uvědomovali, co se může stát. A taky že stalo…
Už nevím po jaké době se u Arwen projevili škrkavky…začala je vylučovat ve stolici. Teprve teď jsem si dala dohromady proč je tak vyhublá atd. Veterinář nám ji dal dohromady, ale podle mě ty ztracená kila jen těžko dožene a přecpávat ji tedy nebudeme.
No, přesto jsme ji nějak extra nešetřili - začala si zvykat na obojek, vodítko a i když se očividně bála, protože do tří měsíců nepoznala nic víc než zahradu u chovatelky (mimochodem už kvůli těm škrkavkám chci uvést její jméno: pí Ludvíková, Bobnice - Kovalsko, okr. Nymburk) a zatím ještě neměla všechna očkování - trénovali jsem alespoň na zahradě přivolání a hygienu.
Po očkování jsem chodili trénovat ve třech - Arwen, Max a Danny a začali jsem si Arwen opečovávat po svém…
Fotečky Arwenky, když byla malé štěnísko najdete ZDE. Jsou to fotky převážně z mobilu, takže horší kvality, ale i tak je na nich vidět, jaká to byla puclinka.