Co dělá Arwen, když jsme v práci?
Jako většina normálních lidí i my se Standou musíme chodit do práce. Takže logicky je Arwen v době, kdy jsme v práci, je doma sama.
Někdo by mohl namítat, že je to týrání psů – aby byl i deset hodin doma sám, jenže je spousta argumentů a kromě toho si myslím, že Arwen trpěla jen tak týden než to začala brát jako samozřejmost.
Takže ráno odejdeme z bytu. Arwen zůstává v chodbě, kde je jistota, že nic nezničí. Ne, nejsme zas takový materialisti, ale při představě, že si kousne do drátů, schodí televizi nebo akvárko s želvami na sebe, když bude honit mouchu, si myslím, že je to pro ni bezpečnější a zas o tolik jí neobíráme. Jakmile jsme jeden či druhý doma, je s námi v celém bytě a nikdo jí do chodby nenutí. Dokonce když se ráno oblékáme a chystáme do práce, Arwen si sama přeleze do připraveného pelíšku na chodbu. Dáme jí po snídani vodu do chodby, nějaké hračky, které obměňujeme,někdy i kousací kost či vepřové ucho, důkladně zavřeme dveře do obýváku (vyndáváme kliku) a od určité chvíle si dáváme i velký pozor na venkovní dveře a pečlivě zamykáme.
Arwen dle sousedů občas zakňučí, když se někdo blíží ke dveřím v době, kdy se vracíme z práce.
Vím, že se nesmím moc opozdit. Párkrát se to stalo a to jsem jí pak slyšela už od vchodu (bydlíme ve třetím patře!). Ale pokud je z předchozího dne unavená (hodný pes = unavený pes), netrpí samotou ani ona ani sousedi jejím zvukovým projevem.
Problém ale nastane, když si otevře do koupelny nebo na záchod – tam totiž klika nejde vyndat. Dokonce kromě toho, že si otevře koupelnu či záchod si tam taky umí rozsvítit a dělá paseku. Například rozkousané šampony, hřebeny, roztahané kosmetické tampony, vatové tyčinky, roztrhaný toaleťák na tisíce kousků a taky třeba rozkousaná rtěnka.
Poté co rozkousala tu rtěnku, jsem jí musela vyfotit a fotky můžete zde vidět. Úplně mě vylekala, že se jí něco stalo a že má na čumáku krev – jenže ona se frajerka malovala! Pelech měla samou červenou, její bílé packy opět červené a pusu jako Marylin Monroe.
Jako puberťačka mi taky doma nadělala takovou paseku, že jsem myslela, že jí roztrhnu jak hada. Největší lotrovinu tenkrát provedla rozkousáním 5litrového kanystru s jahodovým sirupem, který se mi rozlil všude po pokoji, do toho roztahala časopisy, písek určený pro želvy atd.
Ale trestat jí? Za prvé jsem dostala výbuch smíchu a za druhé je tak šťastná, že jí tu radost nemůžu zkazit. Kromě toho to dělá z nudy.
Miluji, když mě vítá. Skáče šíleně vysoko. Zubí se na mě tím svým pitbulým úsměvem a mává ocasem, až to někdy bolí. Sem tam občas si veme něco, co najde na zemi do pusy a vyhazuje to do vzduchu, zatímco lítá kolem mě. Jednou se taky tím těžkým míčkem trefila do mé hlavy. A občas mi i vyrazí zuby či poškrábe, když na mě skáče, ale i tak je to nádherný pocit. Kolikrát si v práci vzpomenu, jak mě bude vítat a hned je mi líp.