Jdi na obsah Jdi na menu
 

Cesta pro Agátku 29.11.2008

5. 12. 2008

Přestěhovali jsme se do nového v úterý 25.11.2008 a v sobotu jsme ráno v půl sedmé odjížděli z bytu plnýho krabic, nashromažděného nábytku a nepořádku. Ospalí a mrzutí. Cesta ale ubýhala rychle a v autě zavládla skvělá nálada. Arwenka celou cestu prospala. Jen na pauzičkách se trošku probrala a ožila.

Králův Dvůr - Praha - Brno - Olomouc - Frýdek Místek - Ostrava...všechno jsme našli a projeli bez problémů. Jen najít a trefit se do Ostravy - Petřkovice bylo menší problémem. Se Zuzkou na telefonu se to přece jenom povedlo a my mohli zaparkovat, domluvit se Zuzkou (spíš bych to nazvala, že jsme ji vyhnali) aby zašla pro tu žíhanou holčičku a připravit kameru půjčenou od Katky.

Jakmile jsou tu malou střelu uviděla bylo mi jasné, že máme co dočinění se silnou osobností a tak trochu šídlem. Kdeže bylo klidné a bojácné štěňátko, které jsem zažila u Arwenky a tak trochu jsem si malovala, že bude i Agátka. Holky se očmuchaly a výraz (ježení a stažené ocásky) měly obě dvě stejné. Po pomazlení s Agátkou jsme zašli na zahradu a tam je vypustili. Arwen o nic než očmuchání zahrady, kde pobívá víc pejsků neměla zájem, zato Agátka se předváděla v tom nejlepším. Běhala za Arwen, skákala s Ferdou, Zuzky hafanem, na provaz zavěšený na stromě a občas se jen tak náhodou přišla pomazlit. Byla k sežrání. Hravá, čiperná a divoká. Naprosto jiná než bývala Arwen.

 

Po vyřízení nějakých formalit, okouknutí Bucky - pyšné maminky x štěňátek (nějak jsem je zapomněla spočítat) a umytí Agátky zaplácené od bahna, jak skákala na ten provaz jsme vyrazili zpět. Agátka z počátku zlobila, lezla Standovi po zádech, lezla po Arweně (tak jsme ji dali dopředu, aby si přece jenom zvykala na to torpédo postupně) a kňourala jen tak z nudy. Musím říct, že její hlasový projev nás dokázal rozesmát na hodně dlouho. Pak si ale lehla a spala téměř celou cestu. Stejně jako Arwen, kterou jsme na další pauze dali k Agátce dozadu.

 

Domů jsme dojeli v šest hodin večer. Zmačkaní, unaveni, polámaní ale spokojení a hlavně nás bylo o jednoho víc. Měly jsme doma naší žíhanou, šílenou holčičku, která nás od prvního okamžiku okouzlila a s kterou bude život bohatší.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA