Arwen a její začátky.
Nejdůležitější pro nás na začátku bylo Arwen naučit hygieně a přivolání. To byl náš cíl.
Hygiena se učila poměrně lehce. Ono je rozdíl, když vyjdete ze dveří a psa položíte na trávu, aniž byste si museli obouvat a nebo když musíte seběhnout x pater, odemknout vchodové dveře a donést psa někam, kde nebude „konat potřebu“ moc na očích. Klobouk dolů před všemi majitelů štěňátek v paneláku. Takže se s ní (pokud jsme byli doma) chodilo každou hodinu. Problém nastal v momentě, kdy zůstala sama doma.
Tady chci podotknout, že by bylo sice ideální být se psem 24 hodin denně a ještě se mu plně věnovat, ale bohužel my musíme pracovat, takže Arwen je jeden z těch „ubožáků“, co musí být doma sami zatímco páníčci chodí vydělávat korunky.
Samozřejmě, že ani ne půlroční štěně nevydrží celou dobu bez toho, aniž by udělalo nějakou tu loužičku či něco jiného. Ale nikdy jsme ji netrestali. Netrvalo dlouho a uměla si o venčení říct. Je pravda, že nám k tomu svým způsobem pomohli Max a Danny. Říká se tomu metoda napodobování.
Co se týče přivolání - občas jsem měla pocit, že nemáme pitbulla, ale lenochoda obecného. Vůbec se jí nechtělo ven, všeho se bála a že by chtěla přijít na zatleskání či miloučké slova, jak se píše v chytrých knížkách- to teda fakt ne. Spíš se lekala. . . Takže jsme využili její nevídané žravosti a chodili jsem zásadně s piškoty. .. jenže ty nám po čase zakázal veterinář kvůli těm škrkavkám, takže to bylo komplikovanější, ale zvládlo se to.
Další úkol bylo sedni, lehni atd. Díky Standovo důslednosti nebyl ani toto problém. . .
Začínala jsem si myslet, že ten pes je zrozený pro kázeň a poslušnost. Málokdy něco vyvedla (ani jedny rozkousaný boty), občas se k ní dostaly papírové kapesníčky, ale to se dalo téměř přehlédnout. . . jenže nebylo všem dnům konec.
povel Sedni :-D
V této době jsme také absolvovali naše první výlety.
Jelo se za rodinkou na Šumavu (moje rodina - máma, táta, bratři Milan13, Samík7,kokršpaněl Andy, rybičky, činčila, rosela, křeček, osmák atd. - dokážete si představit, co to je za rodinu,ne?!) . Samozřejmě všichni byli z Arwen nadšení.
Nemohli jsme zapomenout se jít ukázat hovawartovi Alfovi a jeho páníčkům - Píďě a Martinovi s Dádou. Alfa se natolik polekala až se z toho počůrala. Stačila ovšem chvilička a hráli si. Bylo legrační (a dodnes stále je) sledovat Alfa s Arwen - opravdu jako Tom a Jerry. S Píďovou jsme probrali spoustu věcí ohledně psů a nesmím zapomenout jí poděkovat za rady, které nám klade na srdce. Díky.
NO a v lednu 2007 jsme se přestěhovali do panelového bytu v Králově Dvoře u Berouna. Byt je to sice malinký, ale nás zas tolik není a až bude ta správná doba, koupíme domek se zahradou.