Výlet Štěchovice - Třebenice a zpět 17.5.2008
Fotky jsou tentokrát i ode mě ZDE (do této galerie jsou dány i fotky od ostatních), od Jitky ZDE a od Lucky ZDE.
Po dlouhém zvažování, zda vyrazit do přelidněného průvodu klasického průvodu Praha - Prčice jsme se rozhodli to vzdát a vyrazit na menší zato pohodový výlet kolem Vltavy. Vstávali jsme už v šest, protože před srazem s Jitkou, která nás jako obvykle vezla na místo určení jsem se musela stavit pro Toma do Nuslí. Cestu po Praze jsem s oběma hafanama zvládla na jedničku. Tom už téměř neštěká a kromě eskalátoru ho nemusím brát do náruče. Jen mi teda udělat hromádku ve vestibulu metra, já to ale jako správný a odpovědný pejskař uklidila a pytlík jsem zahodila přímo před ostrahou metra do koše. Jsem to ale šikulka, ani jsem se moc nečervenala :-D
I cesta formánkem do Štěchovic byla pohodová. Arwen byla opět v kufru s klukama, ale Tom bohužel prolezl dírou v síti k nám, takže jsem si ho na nechala na klíně vepředu. Ve Štěchovicích už čekala Lucka s Benjim, která dorazila z Jílového vlakem a Iveta s Beou, která přijela jejich vozidlem. Nastrojili jsme se a mohlo se vyrazit. Trasa vedla vesměs lesem, takže dusno, které signalizovalo, že opravdu přijde slibovaná bouřka jsme moc nepociťovali a šlapalo se fakt pohodově. Arwen byla téměř celou cestu na šňůře. Přece jenom je to tam samá zvěř a navíc pro ni naprosto cizí prostředí. Pouštěla jsem jí pouze při koupáníčku a chlastání z Vltavy. Tom je pohodář, co se ode mě hne tak maximálně na pět deset metrů a i tak si mě neustále hlídá, takže lítal naopak celou dobu navolno. Jo, kdyby tak takovou závisláckou povahu měla Arwen. Cestou jsme si mohli i koupit malé suvenýry. Docela mě zarazilo, že u toho nebyla obsluha, pouze mistička s drobnýma. By mě zajímalo, kolikrát už podnikatelé přišli o svůj zisk. Já koupila dvě turistické známky po 25Kč. Největší radost z nich měl Standa.
Rychle to uběhlo a už jsme byli v Třebenicích. Tam jsme si sedli na zahrádku do restaurace a poobědvali. Hafani se obstojně motali na šňůrách. Ovšem obsluha byla perfektní a opravdu jsme si pochutnali - smažáček a hranolky s tatarkou sice není nic moc zdravý oběd ale hlad je hlad. Ceny taky pohodový - vřele doporuřuji. Taky ostatní návštěvníci hospůdky se k nám chovali vřele. Dokonce si k nim Arwen po vzoru Majkyho a Bojara přišla pro pohlazení, což u ní téměř neznám. Asi se jí opravdu líbili. Když už jsme byly na odchodu, přišla skupinka lidí, co měli dva pejsky a jeden z nich byl Jitky oblíbenec (či spíš jejího Honzy) buldok. Vyfotili jsme si tedy toho krasavce a narychlo poklábosili po pejskařským. Cesta zpátky začala u přehrady, kde se hafani vyřádili u Vltavy. Lucka vytáhla aport do vody, takže byla fakticky legrace. Mokrý jsme byli všichni....jen ta příšerná hororová mlha mi naháněla hrůzu. Kromě toho tam bylo opravdu hodně vlhko a mě už tam nebylo moc dobře.
Téměř celá cesta vedla po obvodu Vltavy - Slapské přehrady, takže hafani šli všichni na vodítkách. Teda občas byli puštěni, aby se mohli proběhnout a vykoupat. Ale kvůli jejich bezpečnosti - některé úseky byly opravdu hodně ouzké, se šlo celkem pomalu a bezpečně na šňůrách. Aspoň to Arwen nebylo tak líto. Příroda byla opravdu parádní. Naprostá romantika a určitě se tam někdy musíme ještě vypravit. Třeba v létě bychom jen těžko hledali vhodnější trasu na výšlap. Všude voda a les chrání před sluncem. Jenže mě nějak nesedl ten smažák. Ne, že by byl zkažený, ale spíš jsem si neměla dávat něco tak těžkého a pak hned vyrazit na výšlap. Žaludek jsem měla jak na vodě. No, ušla jsem to bez nějakých větších problémů, ovšem obávala jsem se, co se mnou udělá cesta autem zpět do Prahy. Ale i tu jsem zvládla bez problémů. Naštěstí pro Jitčinýho formana :-D
www.majky-pointr.estranky.cz
Pak rychle do Nuslí vrátit Toma. Odtamtud jsme se Standou měli razit do kina. Arwen by nám pohlídala moje skorotchýně, ale tam se mi udělalo ještě hůř, tudíž jsem si šla na záchod ulevit a kino jsme zamítli. Chvilku jsme poseděli a vyrazili směr k domovu. Obě s Arwen unavené a já kromě toho hodně přepadlá z toho mého žaludku. No, nebudu vám nic nalhávat. Žaludek mě zklamal ještě jednou v Nuslích, když jsme odešli z baráku a pak jsem celou cestu vydržela až domů do Králováku. Ještě dneska mě to břicho bolí....příště si smažák rozmyslím.
Trasa to ale jinak byla báječná. Doufám, že jí brzo Jitka dá do 21nejprocházek.cz. Pak si ji určitě dejte taky. Fakt to stojí zato...Celkem jsme ušli asi 16km a v létě by se to dalo spojit i s koupáním nás páničků.