Výlet na Děd 6.10.2007
Fotila Jitka, Lucka a já s Katkou
Standa je po operaci se štítnou žlázou opět fit a tak tento víkend šel do pracovního procesu. Co z toho vyplynulo? No, mohli jsme si s Arwenkou naplánovat víkend podle svého gusta.
Přes týden jsem zlanařila Jitku s Majkym a Axou, Zuzku s Bibinkou a Katku s Citou, Jitka k tomu měla ještě zlanařit Lucku s Benjim a třeba i někoho dalšího na společnou procházku tady u nás v Králově Dvoře. Holky z Prahy to nemají daleko. Vypadalo to nadějně, v což jsem ani nedoufala.
Jitka s Majkysem a Axou,Katka s Citou,Já s Arwen,Lucka s Benjim,Zuzka s Bibi
Nemohla jsem ale takovou velkou událost nechat bez přípravy - proto jsem hned v pátek po práci zašla nakoupit pár nutných věci. Taky jsem napsala Katce, jestli by nevzala termosku s čajem - že možná bude zima. Trasa mě napadla hned - kopec s rozhlednou Děd, která je na Berounsku hodně známá a já tam ještě jako školou povinná běhala při hodinách tělocviku. Jenže jak se tam jde od nás z Králováku (tedy z druhé strany než je Beroun) jsem nevěděla. Naštěstí Katka tam chodí často a Zuzka by taky určitě trefila.
V sobotu jsem nemohla dospat. Nasnídaly jsme se s Arwen, zašly koupit ještě mlíko do kafe - bylo totiž v plánu si ho u nás dát a vím z oslavy Jitčiných narozek,že jak Jitka tak Lucka si dávají do kafe hodně mlíka. Při cestě domů mi přišla smska s tím, že Zuzka nejde. Tak to teda ne. Hned jsem jí psala, že ať mi teda dá alespoň Bibinu. No, po pravdě jsem jí chtěla jenom svým šarmem a pádnými argumenty utlouct. Povedlo. Šla a vzala sebou nejen psa, ale i svého pubertálního synka Martina.
Říká se, že zrzky jsou pěkný potvory - Axa, Arwen a Citka
Po dvanácté mi volala Jitka s Luckou, že kapánek zabloudily. Skončily na druhé straně než měli - což byla moje vina a dobrovolně se přiznávám, že jsem si spletla “více a méně doleva“, což je lepší než si splést doprava a doleva - taky mohli skončit v Plzni. Komplikace hned na začátku jsem chtěla vyřešit okamžitě - proto jsem popadla Arwen a zaběhala si canicross. Poprvé a naposledy. Ještě na parkovišti jsem cinkla Zuzce, ať se jdou seznámit. Jitka vzala (no, půjčila si) Axičku sebou. Je to opravdu krasavice. A povahou je jako beránek, i když vedle Arwen vypadá hrozivěji.
Arwen je jako Axy mladší sestra
Seznámení proběhlo jak nejlíp mohlo, takže se mohlo jít likvidovat náš maxibyt. Pro informaci náš pronajatý byteček je velikostí 1+1, 33m2. Každý by se zhrozil mít v tomto bytě 5 (slovy pět!!!) psů , ale já byla v sedmém nebi. Sice jsme moc nepokecaly přes neustále: „Arwen!, Majky!, nechte Bibinu!, Axo!, Benji,fuj je to!“, můj křeček Bořek málem dostal mrtvici když se probudil a viděl olizující se stafordu Axu, chlupů tam bylo na pěknej novej svetr a to, že naše hodobóžová pohovka-postel byla dějištěm nemravnosti. Stálo to za to. Jsme přeci milovníci psů a tohle beru jako zkoušku lásky. Mohu říct, že psy opravdu miluji.
Pět psů v 1+1 - tak takhle to tam vypadalo
Čekala jsem, že se to stane, ale zrovna teď? No, vycházeli jsme od nás z bytu a já na schodech zjistila, že jsem si zabouchla klíče. Sakra a Standa je v práci do noci a dokonce měl v plánu přespat u rodičů v Nuslích. No, zkusila jsem mu zavolat a poprosit ho, že mi hodí ty jeho. Povedlo se. Je to moje zlato. Taky mě moc potěšilo, že mi okamžitě nabídla pomoc i Jitka, že mě hodí do Prahy pro klíče.
Na louce, když jsme vyrazili přes Bora za Katkou a Citou, jsem si všimla, že bychom ani nikam nemusely chodit, protože Majkymu a Benjimu stačil Axin zadek a Arwen s Bibinou vzali opět čáru do roští.
Ke Katce jsme došli se zpožděním, ale zlobit se moc neumí, takže nám brzy odpustila. A hlavně jí zajímalo, jak velké a zlé psy to jdou taky. Náhubky byly domluvené už během příprav. Takže asi pět minut měli Cita a Axa náhubek. Samo, že byly hodňoučké, tak se košíky sundaly a Katka se očividně uklidnila. Mě se teda taky ulevilo. Ani ne proto, že psi byli v pohodě - to se dalo očekávat - vždyť žádný z nich není „zabiják“, ale spíš proto, že si dvounožci začali povídat a smát se. To mě hřálo u srdíčka.
Na „Dědu“ jsme dali svačinu a čaj. Tedy vlastně zbytek toustů - některé se snědli už u mě doma ke kafíčku. Taky jsme mohli fotit - psy se nás držely. Kromě Arwen samozřejmě. O té mi hlásil zprávy Martin, který se jako jediný šel podívat na rozhlednu. Ani jsem nečekala, že nás ten kopeček tam unaví. Spíš nás asi unavilo to povídání o všem možném. Zpět dolů jsme se vydali stejnou cestou jako nahoru.
Hafani lítali kolem nás. A my se kochali podzimní krajinou. Já do té doby než se ozvala Arwen a její známé: „haf, našla jsem něco, co teď honím a nenechám se odvolat ani za nic“.
pohodová atmosféra jde vidět i na těch fotkách
Když jsme sešli až na louku ke Katce, svítilo podzimní sluníčko a Katka hned skočila pro svůj foťák a udělala opravdu krásné fotky.
Asi nikomu se moc nechtělo domů, tak jsme chtěli prvně na limču do hospody (nebo mám napsat hopy, Jitko?), jenže oni neměli žádnou dobrou, tak jsme zamířili ještě k nám na kafíčko. Klíče mi hodili sousedi - Standa mi je opravdu dovezl.
Myslím, že se procházka povedla a snad si zase najdeme čas a zopakujeme to. Jen na ty klíče si dám pozor.