Jdi na obsah Jdi na menu
 

Výlet na Děd 3.2.2008

3. 2. 2008

Fotečky z procházky (od Kačenky (www.rhodesky-ridgeback.com) jsou ZDE.

V neděli mělo být krásně a protože jsme s Kačkou neměli nic v diáři, dohodli jsme se podívat na krásy našeho kraje pěkně z výšky. Vyšlápli jsme na Děd a pak šupem do Berouna na hranolky.Vzali jsem sebou i Pavla s Jessicou.

Sraz byl u Katky ve dvanáct. Dle pokynů Kačky - přesně v poledne. Takže Standa sice stačil uvařit, ale museli jsem jet dokonce autem a bez oběda. Och, jaké obětování. Samo že jsme se s Pavlem sešli u vrat Kačky baráku přesně ve dvanáct a čekali na dámy.

První část vycházky byla vyšlápnout pěkný krpál. Vzali jsme to trochu oklikou po širší cestě, abychom si mohli v klidu povídat. Jenže se lesem proháněli nahoru dolů nějací fanafici na motorkách. Křivdila bych jim, kdybych řekla, že nebyli ohleduplný (dokonce zpomalili na minimum a poděkovali, že jsme si psi chytli k sobě), ale je fakt, že jsme byli kapku nervozní odkud se zase vyřítí.

Na Dědu jsme udělali pauzičku, ale nic velkýho, protože během výšlapu se dvakrát stavělo. Ne, že bychom nevyšlápli Děd na jeden zátah. Ona totiž Arwen zbystřila stopičku a nemohla ji přece jenom tak přejít. Samo že se čekalo, až se lady dostaví zpátky k tlupě. Měla jsem chuť jí přetrhnout a Standa jakbysmet. Pavel se někde tady odpojil a šel stejnou cestou zpět domů.

Dolů z Dědu do Berouna se šlo pohodlně. Občas jsme sice potkali nějaké lidi, psi a dokonce i koně, ale holky poslouchali. Ale že je tady na Berounsku krásně. Sluníčko koukalo skrz stromy. Do toho se občas klubala zelená travička a místy byla ještě jinovatka. Fakt mi bylo krásně - myslím,že hlavně protože bylo cítím jaro. Já vím, že na začátku února je na jaro brzo, ale mě nos ještě nezklamal a ten cítil JARO.

Kousek před sešupem na Beroun se nám naskytl úžasný výhled. Pamatuji si to místo z dob, kdy nás učitelka tělocviku hnala během! nahoru a dolů. Samo, že jsem se musela nechat vyfotit. Citka byla trochu nervózní z té výšky. foto by katka

Obrazek

No a pak jen ten zabahněný sešup dolů. Arwen i Cita už byly na vodítku. Já Arwen dala raději Standovi. Ona mě totiž dost tahala a já měla jen tenisky a ty na blátě kloužou. To Cita šla vzorově a já si tak říkala, že kdyby jen jednou trhla, Kačka by byla dole natotata.

Chvilku jsem si nebyla jistá, kde přesně v Berouně vylezeme, ale oni vlastně všechny cesty vedou k hranolkám a párku v rohlíku. Takže jsme to zalomili na náměstí. Budili jsme trochu pozornosti, která nám ale vůbec nevadila. Kromě toho sluníčko furt svítilo a my byli příjemně unavení.

Z Berouna nás svezl Marek (samčí člen smečky Katka-Cita :-) a my doma jen odpadli a umřeli. Byl to moc hezký výlet a k tomu mě hřeje pocit, že jsem po dlouhé době vyrazila na místa, která si pamatuji jako malá holka. Jo, a to jaro přijde brzo - věřte mi.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA