Velký seznamovací výlet Hafanů z Berounska 18.10.2008
Když jsem měla v plánu zorganizovat procházku pro větší počet psů, maminku s ročním chlapečkem v kočárku, dvě těhotné apod. hlodaly ve mě pochybnosti, že to se zvládnout nedá. Díky Hafanům z Berounska se ale dala do kupy svkělá parta lidí a psů, takže nakonec se všechno povedlo na jedničku.
Sobotní ráno dle mého začalo dříve než je na sobotní ráno zvykem, musela jsem totiž s Arwen ještě do Hořovic k veterináři, aby jí vyndal stehy po kastraci. I přesto, že tam bylo dost pacientů, pan doktor Urban to zvládl v rekordním čase a stejně rekordní jízdu zvládl i Standa z Hořovic na Tetín.
Tam už na nás čekalo pár výletníků, zbytek přijížděl nebo přicházel postupně. Když jsem se tak rozhlédla kolem sebe, měla jsem radost. Všude bylo spoustu hafanů všemožných plemen a pohlaví (jak to mám ráda).
Všichni měli plné ruce práce ty natěšené miláčky udržet, takže jsme se nezdržovali a vyrazili.
Trasa vedla kousek vsí, pak kolem pole do lesa. Les je u Tetína listnatý, takže nám celou dobu pod nohama šustilo listí. A ty barvy! Vyráželo se v deset hodin dopoledne, takže nás z Tetína vyprovázela mlha, ale cestou nahoru se pomalu mezi stromy prodíralo sluníčko, které nás pak už neopustilo.
Šlo se krásně, hafani mohli běhat na volno, jen Arwen a Nikita, dvě pitbulky paličaté byly raději na šňůrách. Katka s kočárkem zápasila statečně, přesto mě ale za chvilku napadlo, že byhom mohli využít elánu pitbulek a ulehčit tak Katce. Takže se holky navázaly ke kočárku a začal nefalšovaný pulling...nebo musherství. Je to vlastně jedno, jak to nazveme, důležité je, že se kočárek dostal z posledního místa na první pozici a procházku vlastně vedl. Jakoubkovi se tankodrom hrozně líbil. Ze začátku jsme se snažili holky šetřit a brát to schůdnějšími cestičkama, po tom, co nám holky dávaly jasně najevo, že síly mají dost, jsme to vzali polem nepolem. Měla jsem ohromnou radost, že největší moje obava je vyřešena.
Druhá obava spočívala v tom, aby se moje "velké překvapení" ujalo a lidičky, co vyrazili s Hafany si to užili. I tato obava se rychle rozplynule. Stačilo vytáhnout bábovky z batohu - jednu světlou a jednu tmavou. Celkem rychle se po ní zaprášilo. Vzali si všichni...jen jsem nestihla ohlídat, zda jí někdo nenacpal psům a bál se přiznat, že mu nechutná :-D Následně po rozdání diplomů a pamlsku pro psiska se dle mého všem rozzářili oči a na mojí osobu padali obdivné pochvaly. No, abych moc nespichla, tak musím uznat, že se mi v batohu vylila termoska s čajem a diplomy byli kapku mokrý. Ale což, hlavně že jsem udělala radost.
Navíc díky pomoci Evě, Vráťovi a Anie - místním chatařům se nám povedlo vymyslet zkratku, abychom nemuseli přes vesnici. Moc jim děkuji, že trasu vesměs hlídali oni a mě tudíž odpadlo moje klasické bloudění. Nevím proč, ale když jdu sama nezabloudím a když mám kolem sebe lidi, nevím kam jdu, hlavně že můžu kecat. :-D
Všichni psiska se chovala vzorově a tudíž nenastal žádný problém. Chlapi ochotně pomáhali s kočárkem. Fotografové pilně fotili. Petrovi od Holek z města jsem navíc nacpala půjčený foťák od Žiláků takže jsem se zbavila i této práce a mohla zase kecat :-D A podařilo se mi i zařídit si fotky do galerie Hafanů z Berounska. Paráda. Všem za to všechno děkuji, byli jste skvělí a doufám, že příště vyrazíte opět.
Doufám, že nám brzo zprovozní stránky Hafanů a já budu moct vesele aktualizovat. Bude toho hodně. Těšte se na další výlet. Trasu nevymýšlím, ale bábovku vám klidně zase upeču :-D