Velikonoce na Šumavě 21.-24.3.2008
Fotky jsou TADY
Abych si Velikonoce mohla užít se vším všudy a hlavně měla o něco delší volno, vzala jsem si v pátek dovolenou. Ráno jsem sice musela ještě s Arwen k veterinářem na kontrolu kvůli těm jejím hormonům...(antibiotika zabrala, ale nejspíš se jí to bude vracet) Pak jsem si zašla i já pro hormony ke svému panu doktorovi :-D a mohlo se vyrazit směr Jižní Čechy.
Standa nás vozidlem hodil na Nové Butovice, kde jsem si koupila čtivo a vyrazila směr Knížecí, odkud nám v 12:25 jel autobus do Strakonice. Na zastávce si přišla pokecat paní. Byla moc sympatická, Arwen se jí moc líbila a tak nás propašovala na začátek řady, i když jsme si nestihli koupit místenku. Tím pádem jsem si mohla vybrat celkem pohodové místečko, kde i Arwen měla pohodlí. Na zem jsem ji jako obvykle dala deku a ona celou cestu prochrápala. Ve Strakonicích jsme přestoupili na další bus do Lčovic. Kde na nás čekal táta. Mamka byla ještě v práci, takže mě přivítali jen chlapi.
Večer se samozřejmě kecalo a Arwenka si užívala pozornosti.
V sobotu byla v plánu velká procházka a díky tomu, že se počasí umoudřilo, mohla si i uskutečnit. Vzali jsme i kokra Andyho, který je sice už hluchý a slepý, ale přesto běhá jako vítr a je hodně těžký ho vyblejsknout. Málokdo by mu tipoval více jak 13let. Šli jsme se projít kousek po poli. Bylo tam spousta krtinců, takže Arwen měla o zábavu postaráno - vždycky k nim přiskočí a začne šíleně hrabat a hledat ty "myšičky". Je pak celá od bahna, hlínu má i v nosních dírkách - fakt super zábava. Ale to bych ještě i zkousla. Jenže ta potvora našla nějako chcíplotinu a samo že musela ochutnat. Prase jedno nechutný....no, natrhali jsme nějaké to roští na pomlázku a do vázy a šlo se zase domů flákat.
V neděli jsme se procházka opakovala, kromě toho jsem nechala Arwen dopoledne u Andyho na zahradě. Je jí to vzácní, tak si ráda hraje na hlídacího hafana. Běhá kolem plotu a štěká na cokoliv, co se pohne. S Andym to na hraní už není, tak ho aspoň občas pěkně skolí, když běží okolo a on se chudák nějak dostane do její dráhy. Nedělní procházka měla ale docela jiné zakončení - Andy i Arwen se rozhodli pro jarní otužování a vlítli do řeky Volyňky. Celou jí přeplavali. Je jasné, že jsme s nima mazali domů, aby to neodmarodili. Jenže zatímco Arwen se zpátky na druhý břeh vydala téměř okamžitě, hluchý Andy nevěděl, odkud volání přichází a běžel podél břehu daleko od nás. Naštěstí mám rychlé brášky, kteří nastartovali a rychle ho přivedli zpátky. Byl to uctihodný výkon, doběhnout na most, pak podél řeky a uřvat našeho hluchého kokříka. Ale jakou měl radost, že nás našel. Je to holt už dědeček.
Na Velikonoční pondělí mě vzbudili kluci s pomlázkama v ruce. Můžu říct, že jsou sice menší, sílu mají pořádnou a mě zadek bolel celý den přesně v místech, kde se trefoval ten mladší Samík. Jako poslušná sestřička jsem ale vstala, našla schované Kinder vajíčka a předala těm capartům...a šla zase spát. Arwen se docela divila, proč si chci hrát s bráchama v šest hodin ráno, ale nakonec s nima chtěla i na koledu. Alespoň máma mi pak dopoledne povídala, jak utekla z postele a cpala se ven s klukama na vlak, když jeli do vedlejší vsi koledovat.
Pak jsem samo taky dostala od táty. To to schytala i Arwen. Prvně náhodou, když se nějak přimotala mezi mě a pomlázku a následně přímo. Táta říkal něco o tom, že je to taky ženská tak aby neuschla a byla zdravá. Jenže to bychom neměli pitbulla, kdyby se Arwen následně nechtěla pustit do pomlázky po svém. Celou dobu ji rentgenovala očima a pak výpad, chramst a nebýt mojí pohotovosti, bylo by po pomlázce.
Odpoledne jsme vyrazili na objížďku příbuzných - prvně teta Martina. Sedli jsme si ven na kafe, ale přece jenom to je už skoro v horách a dost jsme tam vymrzli. Arwen si lítala po jejich prostorné zahradě a lovila šutry. Taky jsem jí ukázala králíkárnu - to byl zážitek!!! A těch koček co tam mají...Arwen naštěstí žádnou nedohonila. Pak se jelo k babičce s dědou, kde Arýs musí ležet spořádaně na zemi a moc se nepohybovat. Neže by jí neměli rádi, ale je na ně přece jenom živější a navíc tam byli i teta Petra s Jirkou a svýma dvěma dětma a ti opravdu nejsou milovníci zvířat. Pokud to není k jídlu, je to nepotřebné a otravuje to život - toť jejich názor na to, že já štěkací chlupáče miluji.
No každý jsme jiný. Večer nás čekala cesta busem zpět - téměř stejná jako když jsme jeli tam, jen tentokrát nejela sympatická paní, ale příšerná rodinka, kdy synci radili své mamince, aby vydělávala víc peněz, že chtějí PC za 39tisíc a hooodně drahou dovolenou...jo a taky bazén. Parchanti - takový děti by zasloužili bídu.