Svatba Majkyskovo a Bojárkovo páníčků 7.6.2008
Fotky najdete u Lucky, Jitky , Terky a já mám nějaké to foto ze Stromovky.
Věděli jsme to už nějakou dobu, ale drželo se to pod pokličkou a jen tak se špitalo. Jenže jak se to blížilo, došlo mi, že je to vlastně hrozná pocta, že jsme na takovou událost pozváni.
Arwen jela s námi, nemohli jsme jí nechat celý den doma a nechávat ji někde celý den na hlídání se nám nechtělo. Kromě toho to byla svatba pejskařská, takže psi byli vítaní. A nebyla samozřejmě jediný čtyřnohý svatebčan.
Vstávali jsme brzo, ale ani nás to moc netrápilo, přestože jsme šli spát až po žehlení růžových šatů, bílé košile pro Standu, balení svatebního daru, dopisování s černou pasažérkou Anetou se Šivou a nakonec velké očistě celého mého i Arweninýho těla. Vždyť tohle nebylo klasické balení na psí akci, ale veledůležitá příprava na událost roku. Ráno jsme vyzvedli na Butovicích Anet se Šivou. Chvilku jsme na sebe civěly, jestli jsem to opravdu my. On člověk opravdu vypadá jinak v teplácích a keckách a jinak ve společenském úboru. Bohužel jsem nějak nedomyslela, že psi línají a že na Anetiny kalhoty se chlupy skvěle chytají, takže se Anet trošku ochlupil zadek, což se dalo na psí svatbě čekat.
V Ládví, někde tam na sídlišti jsme celkem snadno našli Honzu, tedy ženicha, jak zdobí auta. Taky jsme si půjčeného Golfa (děkujeme Alfonsovi - tedy Píďo, Martine a Dádo) nechali ozdobit. Šli jsme stranou od nepsí společnosti svatebčanů do místního venčícího centra a tam si skvěle pokecali. Navíc jsme se potkali s bombových americkým buldokem, co se mu Arwen, Šiva a Bojar (který se k nám s radostí na venčení přidal) moc líbili. Bylo nám celkem záhadou, kde je nevěsta. Byli jsme zvědavý, jak moc jí to sluší, ale díky tomu, že i Majky se nikde neobjevil, bylo nám jasné, že je Jitka v dobrých rukou a určitě se někde objeví. A taky že jo...najednou koukáme, že se všichni soukají do aut a že to vypadá na odjezd. Sakra, málem jsme propásli svatbu a navíc jsme nestihli zkouknout nevěstu, takže jsme si museli počkat až na zámek Nelahozeves, kde z auta vystoupila Jitka. Ale nebyla to obyčejná Jitka, byla to krásná Jitka...jako princezna. Vždyť se mrkněte na fotky...
Hafani hlídal Honza od Fufíků. Bylo jich teda celkem devět - Majky, Bojar, Arwen, Šiva, Cedrik a Fufíkovic smečka - tedy Bertík, Ferda, Truhlík a Airin. Všichni byli vyvalení z toho, kam se jako v těch podpatkách půjde na trekk. Někteří byli dáni do auta, jiní se váleli u lavičky s Honzou. A my mohli jít na obřad. Samo že byl krásný a navíc ještě veselí. Žádné slzy, jen pořádné veselí. A tak to má být. Popřálo se, nafotilo se a mohlo se jít do zahrady, kde se kromě jiného udělala fotečka novomanželů Tůmových a některých ze čtyřnohých svatebčanů. Tady bych se ráda omluvila novopečené paní Tůmové, že jsem neodhadla Majkyskovo reakci a nechala ho nahlédnout do pro psy zakázaného prostoru :-D
Po obřadu jsme měli za úkol vytáhnout psy na prochajdu a nějak zabít čas než proběhne sváteční oběd s rodinou. Vyfásli jsme i Tůmovic psy. Tentokrát jsem pustila jen Bojárka. Majkys celou Stromovku prošel na šňůře. Byl hodně smutný a každá jen trochu podobná slečna (či mladá paní) Jitce se zdála být pro Majkyho ta pravá a rozhodl se se mnou škubnout a vytrvale kňučet do doby, než ona dáma zmizela z dohledu. Byla ale i slabší chvilka, kdy se Majkys rozhodl koupat v rybníčku a nějak zapomněl, že na druhém konci vodítka jsem já a nemám v plánu se koupat s ním. Bojárek taky nebyl svatoušek, po velmi vydatném plavání zahlédl mladou dvojici, jak si na břichu dává piknik a rozhodl se, že se k nim půjde oklepat a možná za odměnu něco dostane. Jen tak tak jsem ho stihla odehnat.
Hlad jsme měli pořádný, ale kromě klobásky a pivka (to měla jen Anet a nechala ho kolovat) jsme hlad překonali a těšili se do hotelu za ostatníma, kterým skončil oficiální sváteční program a horlivě nás očekávali. Jitka byla už jakž takž v civilu, my samo taky. Přece se nepotáhneme ve svátečním s osmi hafanama (Cedroušek s paničkou musel domů do Kladna :-( přes Stromovku. O legraci se hafani postarali fakt skvěle. Občas se sice museli okřiknout, ale jinak se zdáli být stahaní a nebýt všudypřítomného jídla (mimochodem na ten skvělý tvarohový dort s ovocem budu hodně dlouho vzpomínat) bylo by to ideální místo na příjemný pokec s pejskařema.
Navečer dorazila i Ančí (bez Žufrika) a jejich společným pánečkem :-) a naopak hotel opustili Vyškováci Fufíci. Jitka se šla podívat na svého manžela do hotelového pokoje, kde jí asi Honzík nějak unavil. Takže jsme v sestavě já, Standa, Anet, Lucka a Žufrikovic vydrželi celkem dlouho při vyprávění zážitků s hafanama a občas i kočkama. Byl to nádherný den. Jsem moc ráda, že jsem u toho mohla být. Děkuji, Jitko a Honzo za pozvání a přejeme se Standou a Arwen jen krásné chvíle...později i s Lečem :-D