Psáry 28.6.2008
Fotky bohužel nejsou žádné. Nějak jsme všichni zapomněli foťák
Jo, na chatu do Psár jezdíme moc rádi, bohužel přes samé psí akce nám to moc nevychází a hlavně to naplánujeme a pak do toho někomu něco vleze. Tentokrát to vyšlo.
Ráno jsme vstávali brzo, jako většinou. Dokodrcali jsme se na Pankrác, tak jsme s Arwen odevzdaly Standu do Martinova Golfa a odťapkaly jsme s Píďovou, Dádou a Alfem na vlakové nádraží Vršovice, odkud nám jel vlak do Jílového. Cestou jsme probrali nejaktuálnější drby a novinky z psího světa, aniž by nás někdo přerušovat zbytečnou nepsí konverzací. Jen Dádu jsme občas stáhly z okýnka, aby nevypadl. :-D
V Jílovém (mimochodem tam, kde to znám díky Lucce a Benjimu) nás čekal Martin s vozidlem a tím pádem jsme se během chvilky ocitly na chaloupce. Chaloupku dlouho nikdo nenavštívil, takže byla hooodně zarostlá a vůbec jsme jí ani nenašli. U chalupy jsme narazili i na kamarády Bubeníky s westíkem Candym, co Arwenku děsivě zbožňuje, ale ona ho už méně. Ještěže má dlouhou srst a tudíž Arwen škube jen bílé chloupky. Holt láska je láska a občas i bolí. Po návštěvě místní hospůdky za účelem nacpání břich jsme popadli kosu, hrábě, pilu apod. a jali se do práce. Celkem to utíkalo, práce nestála a bylo veselo. O což se postarali hlavně naše psiska a malý Tomášek. Toho po odjezdu Bubeníku vystřídal Michal, který je sice o něco málo straší (asi 38let rozdílu), ale nápady má stejný. Alf ho miluje, protože s ním dělá hrozný vylomeniny a já si raději hlídám Arwen, aby nebyl o část zadní partie chudší.
Navečer, když jsme si uvědomili, jak moc pilný jsme a že toho vlasntě už máme dost, odebrali jsme se s Píďovou, Alfem, Dádou, Arwen a Mirkem k rybníku schladit psí těla a natrénovat něco s Alfem na výstavu. Nebudu tady rozebírat podrobnosti našeho snažení, snad brzo uvidíte výsledky, ale věřte, že si to užívám na 100%.
Arwen tam trošku vyděsila místního rybáře. Tahal totiž rybičku na háčku a ta čeřila vodu takovým způsobem, že si to Arwuša popletla se střapečkem na coursingu a začala svoje klasické: "aaaáááúúúú, já ho chci", do toho hrozivě štěkat, zabýrat packama a tvořit tím pádem hluboké díry do země...no, co vám budu povídat, opět nás pár lidí, co to vidělo, opovržlivě obešlo s tím, že je to ten pitbul a že jdou raději dál. Och bože, jestli tohle se někdy změní?!
Navečer, při opákání buřtů se k nám přidala sousedovic výmarka, která se celý den tak nějak kolem nás motala. Měla tetování a k lidem byla přítulná. Hafanů se sice ze začátku bála, což se jí ani nedivím...Arwen jí párkrát ze zahrady vyhnala (přece si neenchá přebrat Alfa, že?!) ale pak se nějak otrkala a zůstala s námi až pozdě do noci.
Sice jsem večer měla ject s Arwen domů, abychom byly na nedělní procházku fit, ale nějak se nám nechtělo a tak jsme si řekly, že vyrazíme brzo ráno. Výmarka si mě natolik oblíbila (teda nejenom mě), že se uvelebila do klina a spokojeně spala. Záhadou mi je, který kr**** si pořídí psa a pak ho nechá běhat po okolí. Kdokoliv jí mohl sebrat a v nejlepším případě střelit za pár tisíc. Docela jsem se obávala, že výmarka tam bude i ráno, když budeme odcházet na autobus směr domov a taky že jo. Co s ní? Zkusila jsem jí, že jí přivážu za vodítko, než se zbudí ostatní ale ona ho okamžitě začala kousat...tak jsem jí zavřela na zahradu a doufala, že se z ní nedostane. Dostala a nehla se od nás až na zastávku. I zavolala jsem na policii, aby jí přišli odchytnou než jí něco zajede. Státní mě odkázala na městskou a městská na státní. Nezbylo mi nic jiného než nastoupit do busu, 2x jí vyhodit předníma, 3x zadníma dveřma a pozorovat, jak ještě pár set metrů za námi běží. Místní v autobusu i na zastávce povídali, že je to známá firma a že zdrhá každou chvíli. Majitel nejeví zájem s tím něco udělat.
Dala jsem tedy zprávu do chaty, aby se pokusili najít majitele a vrátit jí, než jí tam někdo sejme. Povedlo se, ale na jak dlouho? Je to děsný, takovým lidem bych psa okamžitě brala.