Jdi na obsah Jdi na menu
 

Psáry 28.6.2008

30. 6. 2008

Fotky bohužel nejsou žádné. Nějak jsme všichni zapomněli foťák

Jo, na chatu do Psár jezdíme moc rádi, bohužel přes samé psí akce nám to moc nevychází a hlavně to naplánujeme a pak do toho někomu něco vleze. Tentokrát to vyšlo.

Ráno jsme vstávali brzo, jako většinou. Dokodrcali jsme se na Pankrác, tak jsme s Arwen odevzdaly Standu do Martinova Golfa a odťapkaly jsme s Píďovou, Dádou a Alfem na vlakové nádraží Vršovice, odkud nám jel vlak do Jílového. Cestou jsme probrali nejaktuálnější drby a novinky z psího světa, aniž by nás někdo přerušovat zbytečnou nepsí konverzací. Jen Dádu jsme občas stáhly z okýnka, aby nevypadl. :-D

V Jílovém (mimochodem tam, kde to znám díky Lucce a Benjimu) nás čekal Martin s vozidlem a tím pádem jsme se během chvilky ocitly na chaloupce. Chaloupku dlouho nikdo nenavštívil, takže byla hooodně zarostlá a vůbec jsme jí ani nenašli. U chalupy jsme narazili i na kamarády Bubeníky s westíkem Candym, co Arwenku děsivě zbožňuje, ale ona ho už méně. Ještěže má dlouhou srst a tudíž Arwen škube jen bílé chloupky. Holt láska je láska a občas i bolí. Po návštěvě místní hospůdky za účelem nacpání břich jsme popadli kosu, hrábě, pilu apod. a jali se do práce. Celkem to utíkalo, práce nestála a bylo veselo. O což se postarali hlavně naše psiska a malý Tomášek. Toho po odjezdu Bubeníku vystřídal Michal, který je sice o něco málo straší (asi 38let rozdílu), ale nápady má stejný. Alf ho miluje, protože s ním dělá hrozný vylomeniny a já si raději hlídám Arwen, aby nebyl o část zadní partie chudší.

Navečer, když jsme si uvědomili, jak moc pilný jsme a že toho vlasntě už máme dost, odebrali jsme se s Píďovou, Alfem, Dádou, Arwen a Mirkem k rybníku schladit psí těla a natrénovat něco s Alfem na výstavu. Nebudu tady rozebírat podrobnosti našeho snažení, snad brzo uvidíte výsledky, ale věřte, že si to užívám na 100%.

Arwen tam trošku vyděsila místního rybáře. Tahal totiž rybičku na háčku a ta čeřila vodu takovým způsobem, že si to Arwuša popletla se střapečkem na coursingu a začala svoje klasické: "aaaáááúúúú, já ho chci", do toho hrozivě štěkat, zabýrat packama a tvořit tím pádem hluboké díry do země...no, co vám budu povídat, opět nás pár lidí, co to vidělo, opovržlivě obešlo s tím, že je to ten pitbul a že jdou raději dál. Och bože, jestli tohle se někdy změní?!

Navečer, při opákání buřtů se k nám přidala sousedovic výmarka, která se celý den tak nějak kolem nás motala. Měla tetování a k lidem byla přítulná. Hafanů se sice ze začátku bála, což se jí ani nedivím...Arwen jí párkrát ze zahrady vyhnala (přece si neenchá přebrat Alfa, že?!) ale pak se nějak otrkala a zůstala s námi až pozdě do noci.

Sice jsem večer měla ject s Arwen domů, abychom byly na nedělní procházku fit, ale nějak se nám nechtělo a tak jsme si řekly, že vyrazíme brzo ráno. Výmarka si mě natolik oblíbila (teda nejenom mě), že se uvelebila do klina a spokojeně spala. Záhadou mi je, který kr**** si pořídí psa a pak ho nechá běhat po okolí. Kdokoliv jí mohl sebrat a v nejlepším případě střelit za pár tisíc. Docela jsem se obávala, že výmarka tam bude i ráno, když budeme odcházet na autobus směr domov a taky že jo. Co s ní? Zkusila jsem jí, že jí přivážu za vodítko, než se zbudí ostatní ale ona ho okamžitě začala kousat...tak jsem jí zavřela na zahradu a doufala, že se z ní nedostane. Dostala a nehla se od nás až na zastávku. I zavolala jsem na policii, aby jí přišli odchytnou než jí něco zajede. Státní mě odkázala na městskou a městská na státní. Nezbylo mi nic jiného než nastoupit do busu, 2x jí vyhodit předníma, 3x zadníma dveřma a pozorovat, jak ještě pár set metrů za námi běží. Místní v autobusu i na zastávce povídali, že je to známá firma a že zdrhá každou chvíli. Majitel nejeví zájem s tím něco udělat.

Dala jsem tedy zprávu do chaty, aby se pokusili najít majitele a vrátit jí, než jí tam někdo sejme. Povedlo se, ale na jak dlouho? Je to děsný, takovým lidem bych psa okamžitě brala.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA