Okouknutí profíků na Ajaxu 20.6.2009
Osobně si myslím, že vstávát v sobotu někdy kolem půl páté je naprosto šílený nápad, téměř nereálný, ale co já bych pro tu mojí Katku neudělala. Přišla totiž s tím, že se s Vojtíškem chystají na zkoušky IPO 2 a nemají hlídání pro Jakoubka, tož to se prostě nedá odmítnout. Kromě toho i mě lákalo se podívat na zkoušky, ještě se mi to nepodařilo a navíc mám to v Ajaxu ráda...holky sice zůstaly s bráchama a Standou doma, ale i tak jsem vzala foťák a hlídání Kuby jsem prokládala focením.
Ranní ospalost (zvlášť když jsem šla spát díky firemní akci kolem půlnoci) se po ranní kávě a přivítání starých známých rozplynula. Následně se téměř všichni odebrali někam mimo areál na stopy, tam jsem s nima nejela - s Kubou bych z toho nic neměla a navíc mě stopy fakt nebaví. Takže jsem seděla v teple klubovny a dělala paci, paci a berany, berany duc. Někdy dopoledne jsem taky zjistila, že už pár měsíců se na Ajaxu potkávám s mojí kolegyní ze stejné firmy. Vůbec mi ta souvislost těch jmen a podoby nedošla...
Po stopách se přiřítila Katka s tajemným úsměvem a hlásila body. Prd tomu rozumím a konkrétní počet si nepamatuji, ale moc dobře si pamatuji, že se mi hrozně ulevilo a věděla jsem, že Katku s Vojtou teď před nesplněním zkoušek může zastavit jen nešťěstí nebo náhoda. Při poslušnosti Vojta předvedl skvělou podívanou a jeho neutuchající elán a veselost byla téměř nakažlivá. Fotila jsem jako divá a přes objektiv fotoaparátu jsem okem mrkala na Katky výraz. Vypadal spokojeně, což i Katka potvrdila následně po odvleknutí Vojty z placu (stále neměl dost)...a obrany? Kdo zná Vojtu, ví, že těžko předvede něco jiného než senzační kousání s razancí buldozera. Jako nezkušený pozorovatel jsem si sice všimla, že ten neřád se tak těšil na figuranta Jirku, že jaksi zapomněl, co se po něm chce, ale díky tomu, že jsem měla vedle sebe zkušenou Mirku, hned jsem sondovala, zda je to velký prohřešek a kolik bodů tak získá. Vše ale dopadlo dobře a malé škobrtnutí Vojty a Katky nebylo na bodech až tolik znát. Sice škoda, že mohli mít i víc, ale i tak šikulové složili zkoušku a my odjížděli na obídek a následně domů s krásným pocitem.
Jsem moc ráda, že jsem se ráno z postele vykopala, že jsem stihla nafotit alespoň to, co můžete vidět zde a slibuji, že příště stihnu i natočit...alespoň tu skvělou obranu. To totiž fotky nikdy nemůžou podat tak věrohodně jako video. Kubík byl celou tu dobu jako obvykle hrozně hodný dítko. To se prostě hlídá samo.
Těším se příště na Ajax, snad už i s Arwenkou...
Po menším odpočinku doma u TV, jsem posbírala holky a vyrazila na kolo. Nemůžu jet moc daleko kvůli Arwen noze a Ashley mládí, takže jsem udělala jen kolečko na Borech a pádila jsem dolů do Zahořan ke Katce, kde jsem si vypůjčila Sindu a razila i s ní po okolí bez Katky. Ta si jí vyzvedla u mě doma později večer. Ráda bych si jí totiž občas vypůjčila na projížďky na kole a trekking, protože s Arwen zátěží to ještě tak horké nebude a Ashley je prďola malej...byla moc hodná a po prvních 500metrech se i přestala ohlížet, kdeže tu paničku má.
GRATULUJI KATCE A VOJTOVI K IPO 2. MÁM OBROVSKOU RADOST, ŽE JSEM MOHLA BÝT U TOHO.