Mikulášská pro všechny hodné pejsky - HELPPES
Fotečky od Lenky s Balůem, kterou jsme poznali na této akci jsou ZDE
a fotky v textu jsou od mého šéfa Milana, který dorazil i se svojí rodinou a Ančou - jejich toypudlíkem.
O téhle akci jsem se dozvěděla od Lucky s Benjim a je super, že jsme tam vyrazili. Původně jsme měli vyrážet z Králováku ve složení já s Arwen, Zuzka s Bibi a Martinem a Katka s Citou. Jenže Kačka chytla nějakého toho bacila a zůstala doma. Zbytek posádky vyrazil tedy v 9:05 autobusem do Prahy. Ject autobusem byl skvělý nápad. Pro holky je to dobrá socializace, i když ani jedný to problém nedělá. Ušetřili jsme za benzín, protože na trase Králův Dvůr - Praha se za psa neplatí, stejně ani jedna z nás neřídí a chlapi s vozidly jsme měli zaneprázděné a k tomu všemu jsme se seznámili s prima kamarádem - štěndem labradora Balů. Cesta z Butovic byla jednoduchoučká, takže jsme k cvičišti dorazili o skoro hoďku dřív. Uprostřed Motolské čtvrti jsme natrefili na poměrně velkou louku. Odepli jsme fenky z vodítek, aby se vyřádily. Potkali jsme tam gordonsetra a nejspíš křížence knírače, který s námi byl i potom na té akci.
Přesně v jedenáct jsme se vrátili, zapsali pejsky,ukázali očkováky, řekli jestli byli hodní a proč a taky co pejsci umí. Já na sebe prozradila, jak jsem zapomněla zamknout a Arwen zdrhla - to jsem dělat neměla, ale o tom až později. Najednou mě někdo zdraví, já se otočím a co nevidím. Milan s rodinou. Abyste pochopili - Milan je můj nadřízený, má doma roztomilou toy pudlici Anču a když jsem mu v práci říkala o téhle akci, rozhodl se přispět na dobrou věc a dorazil téměř s celou rodinou. Díky němu mám taky fotky a jsem mu za to moc vděčná.
Stihli jsme si dát jen kafe a začal program. Nejdříve tam jednotlivě volali přihlášené pejsky a každého se ptali, jestli zlobili. Jenže u toho měli ty poznámky, co jsme nahlásili u vstupu, takže mě okamžitě šoupli do pekla, protože jsem nezamkla a nechala psa běhat po sídlišti. No, všichni jsme se nasmáli. Arwenka se chovala spíš bázlivě, tak dostala od Andělů pamlsky. Bibi byla jako vždycky flegmatická a dokonce si sedla na PRVNÍ povel, takže o pekle nemohla být ani řeč. Benji šel do pekla jen co se objevil před čerty. Chodí tam totiž cvičit agility, takže všichni moc dobře ví, co je to za rošťáka. Majky byl hodný, skoro ti čerty ani sežrat nechtěl a Bojárek (bydlí teď všichni dohromady, takže tam nesměl chybět) měl jít sice do pekla na sádlo, ale oni ho čerti hnedka vrátili. Když čerti viděli malou Aničku, odstoupili. To, že je moooc hodná jí koukalo z očí, takže taky dostala pamlsky od andělů. Náš nový kamarád Balů šel do pekla, protože je to divoch a myslím, že v té době to byl nejšpinavější pejsek.
Když se pejsci předvedli Mikulášovi a čertům s anděly, mohlo se jít dovádět na plac kousek dál. Nejen že to byla určitě nejoblíbenější část dne pro Arwen. I já jsem byla nadšená - Arwen se mi neškrtila na vodítku (fakt ho moc nepoužíváme) a já neťapkala v bahně a mohla si v klídku dát kuřecí špís a svařené víno :-) Jinak to téměř všudypřítomné bahno je jediná věc, co bych na akci vyměnila a snažila se do příštího roku napravit. Je mi jasné, že se to jen těžko dá ovlivnit. Arwenka tam běhala s výmařákem Alfem, ovčounama Beou a spoustou ostatními, Bibi, Benjim, Majkym, Bojarem, boxerkou Lexi. Určitě tam ještě další spousta hafanů, ale já mám pamět malou.
Po řádném vylítání a vyzkoušení překážek na agility, které tam byla nachystané na soutěžní úkoly se šlo na soutěžení. Každý, kdo chtěl soutěžit dostal startovní listinu, kde byl popis úkolů. Já ho teda moc nestudovala, protože jsem prostě chtěla soutěžit, ať už to bude v čemkoliv. První úkol bylo naházet psí hračky do zavěšené pneumatiky z kolečkového křesla, přičemž pes byl usazen vedle křesla. No, jak to asi mohlo dopadnout? Panička se netrefila a Arwen nechápala, proč mi to nemůže přinést.
Další nástraha byla dráha s překážkami, kde mě měla Arwen provést jako vodící pes. Samozřejmě jsem měla klapky na očích. No, dostali jsme i slepeckou hůl, takže jsem to sice neproletěla po břichu, ale ruku jsem měla odkrvenou od toho, jak jsem tu naší zrzku brzdila. Vím ale jedno, Arwen by nebyla ideální slepecký pes :-)
Pak byla soutěž spíš pro páničky - běh, obtočení kolem kužele a běh zpátky - na čas. Arwen mi zatím podržel asistent
Úkol, který jsem teda totálně po*** spočíval v zabodnutí fixu do terče. S tím, že jsem měla opět klapky na očích a Arwen mě měla navést k terči. Jenže organizátoři nedomysleli, že náš maniak aportovací bude mít zájem o vedlejší soutěžní úkol, kde se aportovali buřty a ne o nějaký terč a paničku.
Poslední byla opičí dráha (áčko, podlezání tyčky, přeskok a společný pochod psovoda a psa po kladině). To nám docela šlo. Ona Arwen nemá strach vstoupit na překážku, jen na kladině na mě čekala a nechtělo se jí dopředu a povel vpřed nějak zapomněla či co.
Odevzdali jsem první soutěžní listinu, vytáhli z kapsy druhý a šli aportovat buřt. Po pravdě bylo mi hned jasný, že buřt se do cíle nevrátí, ale zkusit se má všechno. Hodila jsem buřt, Arwen vyběhla, zakousla se...udělala jeden a půl kroku a pak zjistila, že je to buřt a sežrala ho. Jak jinak. Je to pro psa přirozené. Jsem pyšná, že mám doma opravdového psa :-) Co mě ale šokovalo je to,že ho Bibi přinesla. Ale jen jednou, potom při rozstřelu ho zbaštila taky - asi jí to Arwen poradila. Poslední soutěž byla hod piškotu rovnou do tlamy. Ze tří hodů se nám podařil jen jeden. Ono hodně záleží na tom, jak to člověk tomu psovi hodí.
No na bednu jsme nedosáhli, ale moc jsme si ten den užili. Potkali jsme tam spoustu super kamarádů a doufám, že za rok tam zase všichni budou, protože mi s Arwen určitě!!!
Měli jsem se Zuzkou hrozný strach, že nás nevemou do autobusu,protože jsme (hlavně psi a Martin) byli jedno velké bahno. Hodný pan řidič si nás v tom šeru ani nevšiml. Domů jsem dorazili v pět a já jen umyla sebe a hlavně Arwen, zapla pračku s tím bahnem, boty hodila do chodby (decentně zabetonované :-), lehla a usla. Spala jsem až do dvou hodin ráno. Ve dvě jsem si vytáhla knížku a četla.