Květnové dny ve Lčovicích 7.-11.5.2008
Fotky z víkendu nejsou žádné...byla jsem jaksi líná fotit.
Ve středu 7.5. jsem skončila o něco dřív a začalo velké cestování. Prvně cesta z Prahy domů do Králováku, odtamtud i s Arwen a báglama zpátky do Prahy, kde jsem si dala randíčko se Standou. Z Prahy v 20:30 nacvaknutým autobusem (koho by to napadlo, že před prodlouženým víkendem budou plné autobusy, co?! :-D do Strakonic a odtamtud něco před jedenáctou hodinou do Lčovic vlakem. Všechno jsme ale zvládli, i přesto, že nám dvakrát hrozilo vyhození z autobusu (prvně proto, že jel ještě jiný pes a podruhé proto, že pan řidič chtěl upřednostit lidi před psem v přeplněném busu). Standa se škodolibě smál, protože zůstával v Praze kvůli pracovním povinnostem a tudíž se nemusel mačkat a celé dvě hodiny do Strakonic prostát. My jsme ovšem holky šikovné, cestu jsme si zpříjemnily čtením Světa psů, kecáním se spolucestujícím a tak podobně. Arwuša mi celou cestu prospala na nohách.
Ve Lčovicích jsem byla schopná jen usednout do pohovky a nechat se opečovávat. Arwenka je mámin velký mazlík a tudíž hned dostala dobrotu na uvítanou (mám pocit, že to byl kus bublaniny)...máme jediné štěstí, že Arwen je spíš podvyživená než abychom se trápili s obezitou. Spát jsme šli asi v jednu hodinu.
Druhý den, tedy ve čtvrtek 8.5. jsme měli naplánováno kromě klasického povalování, drobné pomoci mamině doma a na zahrádce i návštěvu u tety Martiny, kde si Arwen ale teď nemůže jen tak běhat po obrovské zahradě, protože všude jsou záhonky a vysoká tráva....škoda, Arwen to tam vždycky tolik bavilo. Tentokrát se teda válela pod stolem.
V pátek jsem jí to ale vynahradila. Vyndali jsem si s mamkou a Milánkem kola ze sklepa, oblíkli Arwen do postroje a mě do sedáku a jelo se. Sice jen do Čkyně, ale i tak to bylo skvělé. Chtěla jsem totiž vyzkoušet, zda by to Arwence nedělalo velké problémy. Ona ale běhala přímo vzorově, takže se tomu budeme věnovat trochu víc. Musíme ale postupně a opravdu jen malá zátěž. Slyšela jsem, že je to často podceňováno a pejsci tím často trpí. Arwen by měla mít dokončený vývoj, takže snad nic nehrozí. Cestou jsme se stavili u řeky Volyňky, kde je spousta Arweniných oblíbených šutráků a tak jsme jí je házeli do vody. Bylo krásně slunečno, takže naprostá pohoda.
V pátek večer jsme grilovali masíčko. Přijela i Martina s rodinou. Arwen blbla s bráchama a sestřenkama na zahradě. Andíka jsem chovala v náručí a opět mi bylo moc hezky. Škoda, že bydlíme tak daleko. Hodně se mi stýská po takových rodiných setkání.
Šok nastal v momentě, kdy jsme se ze zahrady odebrali domů a někdo u dveří zazvonil. Byl to Standa v cyklistické helmě. Nikdo původně nevěřil, že by dojel na kole něco kolem 110km z Králováku do Lčovic, ale jeho opálené ruce přesně podle trička a unavený obličej nás utvrzovali v tom, že mám doma opravdu blázna. Měla jsem ale obrovskou radost, že dorazil. Dneska jsem si i přečetla v návštěvní knize, že mi psal chvilku před odjezdem. Je to moje zlato.
Sobotní program byl dlouho plánovaný a tentokrát bez Arwen. Tu hlídala máma a já, Standa, Milan, Sam a sestřenka Patricie vyrazili do plaveckého areálu. Ve Strakonicích mají skvělý tobogán a vůbec byla velká legrace. Sam i Páťa jsou jak kachni a i když ani jeden není dobrý plavec, vody se nebojí a já měla co dělat je uhlídat.
No a v neděli jsme už byli celkem smutní a po většinu času jsme se jen poflakovali po baráku a zahradě. Odjížděli jsme krátce po čtvrté hodině, tentokrát vlakem. Nechtěli jsme riskovat, že nás nevezmou do přeplněného autobusu.
Bylo to skvělé strávené volno a docela uvažuji, že místo zrušeného Active Holiday pojedu na šumavu. Vytáhnu kolo a bráchy, uděláme pár výletíků, navštívíme psí kamarády v jížních čechách a tak podobně. No, ještě si to rozmyslím.