Jdi na obsah Jdi na menu
 

Coursing s Citou

9. 10. 2007

Fotečky z coursingu, za které jsem vděčná hlavně Katce ZDE.  Nebo přímo na www.rhodesky-ridgeback.com u Citky.

Výletem na Děd víkend neskončil, takže jsem narychlo kývla Katce a Markovi na pozvání, abych jela s nimi na závod coursingu pořádaný Klubem chovatelů rhodéských ridgebacku (KCHRR). Arwen není ridgeback s PP a nemá licenci, takže závodit nemůže ale jelikož se chceme stát taky závodnicemi, jeli jsme to tam omrknout.  

 střapeček je pro pejsky co běhají coursing drogou

Obrazek

Ráno (nebo v7:30 je ještě noc - mě to tak totiž přišlo?) mě vyzvedli na smluveném místě. Předtím ale jsme museli vyřešit problém s kafem, mlíkem a termoskou. Arwenka se sice s Citou chtěla hned muchlat a sdělovat si zážitky, což se ale v autě (i když velkém) provádí dost blbě. Cita jezdí v kufru a má tam opravdu luxus - pelíšek, že by stačil jako manželská postel a Arwen jela se mnou na zadních sedadlech. Jeli jsme asi hoďku a půl až za Jičín k penzionu jménem Brada. Cestou jsem si povídali o všem možném, takže mi to přišlo jako chvilička. Arwenka si mezitím ještě s Citkou zdřímla.

 

Zaparkovali jsem, dodělali si kafíčko, zapálili cigaretku a okoukávali tu spoustu ridgebacků. Arwen malinko vyčnívala :-) Mimochodem podle mě ty psy poznají, že se bude něco dít. Za prvé už když jsem přijížděli k penzionu, holky kňučely a neměly chvíli klidu a za druhé šlo slyšet občas nějaké výhružné vrčení, což jen signalizuje slabé nervíky. U našich fenek byla zatím pohoda, jen mi Arwen nechtěla ze začátku sežrat ranní granule.

 

Katka mě poučila, že je dobré psy před závodem zahřát, takže jsme i s Arwen  a ostatními RR vyrazili do blízkého lesa. Tam jim nechali volné pole působnosti a sledovali jejich skotačení. Ani nevím, kolik jich tam bylo. Byla vidět hlavně Citka. Škoda, že není soutěž v psím crossu na lesním terénu - Cita by byla i bez tréninku šampiónka. A to se stihla ještě v té rychlosti otáčet a kontrolovat, zda za ní běží všichni ostatní hafani.

Obrazek
poznala jsem i nové přátele

No, aby se moc neunavili - šlo se zase zpátky. Za chvilku nato začly první běhy. Cita běžela jako obvykle moc pěkně - šla jsem se na ní kouknout blíž k dráze, ale jakmile zahlédla Arwen střapeček, začala vysílat a nebyla k utišení. Nic ji nezajímalo - dokonce ani jídlo. Žádného psa nebylo tak slyšet jako Arwen. Skoro jsem litovala, že jsem jezdila. Vždyť se akorát trápí. Naštěstí to její štěkání asi po dvou  hodinách polevilo a už jenom kňučela.

 

Zašli jsme si na obídek. Arwen s Citou si lehli spolu na pelíšek, který ji Katka dotáhla na terasu k hospodě. U oběda jsem se taky dozvěděla tu skvělou informaci - Káťa se totiž zeptala pořadatele, jestli by  Arwen nemohla taky běžet a on odpověděl, že asi jo. Snad vydrží baterka. To je skvělý - Arwen poběží na závodní dráze a i když nemůže nic vyhrát - zkusí si to a já vlastně taky.

Obrazek
byla jsem na Arwen moc pyšná

 

Když odběhali všichni RR své druhé běhy, šla na dráhu i Arwen. Sice neběžela tak profesionálně jako Cita, ale i tak si myslím, že je šikovná a že bychom taky jednou mohli vézt pohár za vítězství jako vezla Cita.

Po skončení oficiálního programu jsme využili hřiště na beachvolleyball a Katka udělala úžasné fotečky, jak pejsci řádí v písku. Citě se píseček moc líbil - asi by jí měli páničci koupit domů pískoviště. Byla tak roztomile špinavá a hlavně jí radost koukala z očí. Arwen to viděla spíš jako možnost se zchladit.

Obrazek
holky v písku

 

Odjížděla jsem unavená (zkuste celý den držet na pevno psa, který fakt umí zabrat) ale moc šťastná a jsem moc ráda,že jsem nakonec s Katkou a Markem jela.

 

A samozřejmě současně s tímto příběhem bychom chtěli srdečně blahopřát  Citušce k získání titulu

 

 „KLUBOVÝ VÍCEŠAMPION COURSINGU KCHRR 2007“

Obrazek
Cituška s pohárem

 

Získala ho zaslouženě a jsme rádi, že jsme mohli být u toho. Děkujeme



 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA