Jdi na obsah Jdi na menu
 

Canisterapeutické zkoušky 5.7.2009 Ostrava

22. 7. 2009

Všechno to začalo naší účastí na přednáškách v MŠ a ZŠ. Vždycky se mi práce canisterapeutických psů líbila, ale neměla jsem důvod, proč bych dělala zkoušky. Během přednášek jsem ale zjišťovala, že Arwen by ta žlutá dečka moc slušela... :-D prostě jsem si řekla, proč to nemít černé na bílém, že ten pes prostě zabiják není.

V nejznámějších organizacích v okolí (Helppes, Pomocné tlapky) jsou zkoušky brzo obsazené a místo zbývá jen na výcvikových dnech spojených se zkouškami za 5-8tisích, což se mi dávat nechtělo. Takže jsem narychlo využila možnosti zajet si do Ostravy k "Bilušce" (nick z cz-pes.cz) Libuši Kotkové (1.canisterapeutická). Nebylo to sice nic příjemného vstávat ve dvě hodiny ráno, ve čtyři vyjíždět z Prahy vlakem, ale díky společnosti Romany a její leonbergřici Dafné to byl príma výlet (Romanu a Dafné jsme poznali až na diskuzi o těchto zkouškách a osobně následně v tom vlaku). Cesta utíkala a  my mohli něco kolem osmé hodiny nastoupit na plac.

Obrazek

Prvně jsme si povídali a poslouchali, co to ta canisterapie je a na co všechno musíme být připraveni, jak se máme chovat a co určitě nedělat...Hafani leželi kolem nás a většina se rozvalovala někomu cizímu v klíně. Zajímavé bylo, že na zkoušky nedorazil ani jeden GR ani labrador. Zato tam byli tři APBT, jeden RR, jeden naháč, pár boxerů, nějaký ten ovčoun, knírač velký, střelená maďarka atd.

Obrazek

Následovali praktické zkoušky. Ač jsem dopodrobna nastudovala zkušební řád, představovala jsem si to jinak. V momentě, kdy se přivolávalo, kdy se mazlilo nebo šlapalo psům ve skupince na tlapky, kdy se procházelo po nepříjemném materiálu a kdy se zjišťovalo, jak pes tahá na vodítku při procházení dveřmi atd. bylo všechno OK. Říkala jsem si, jak vyrovnaného psa to mám, že jí ani opravdu někdy brutální zásahy nerozhodily. Ovšem věděla jsem, že to nejhorší teprve příjde....Odmala má Arwen problém. Je lekavá z nárazových zvuků. Pro příklad: když bude spokojeně ležet na louce a nějaké dítko na ni upadne, maximálně zvedne hlavu, ale jakmile to dítko nad ní tleskne, vylítne jak střela. Věděla jsem to a proto jsem se bála zkoušky, kdy v řádu je napsáno, že se bude bouchat, hrát hudba atd. A taky že jo. Pustila se Karma z kazeťáku, pomocník začal bouchat kladivem do železného zábradlí a Arwuši se to vůbec nelíbilo, štěkala a byla celá zmagořená. Před námi byli nějací psi, takže jsem viděla jejich reakce a uklidňovala se, že než na nás přijde řada, Arwen si na hudbu i bouchání zvykne. Zvykla si. Jenže už jsme měli ztrátu, protože bylo zřetelné, že tohle Arwen úplně neustála.

Další šílenou zkouškou byl cvik, kdy se pes položil vedle pomocnice (Bilušky) a ta zničehonic na psa bafla. Arwen nechápala proč jí nutím u takového člověka ležet a snažila se utéct - dobře to jde vidět na fotkách. Nekousla, samozřejmě, ale do příjemné činnosti nebo flegmatického projevu to mělo daleko.

Obrazek

Navíc jsme nějaké body ztratili i na tom, že jsem jaksi nedomyslela Arwen seznámit s invalidním vozíkem a slepeckou holí. Zato při odmínutí nabízeného žrádla se nenechala skoro zahanbit a pobavila ostatní tím, že i když si piškot do huby vzala po mém povalu "fuj" ho vyplivla. Kouzelná scéna.

Všechny praktické zkoušky se prováděly v řadě za sebou, takže když si přičtu šílené cestování jsem nesmírně šťastná, že Arwen tu zátěž ustála a i když s odřenýma ušima, zkoušku jsme vykonali.

Obrazek

Zázemí bylo skvělé, počasí se taky vyvedlo a byla jsem moc ráda, že jsem poznala nové lidi, které jsem doposud znala jen z fór. Navíc jsem se potkala zase po čase s "Mucholabkou" a "Wami" nám udělala pár obrázků.

Výlet se zadařil a honem domů do Prahy, tady ti lidi tak divně mluví :-D

Foto z našeho foťáku, ovšem pozdě vyndaného, takže je na nich Arwen v tom nejhorším.

a pak fotky od Mucholabky galerie1 galerie2