Jdi na obsah Jdi na menu
 

Artovo memoriál 2007

27. 10. 2007

Fotky mé výroby najdete ZDE. 

Prvně bych asi měla vysvětlit proč Artovo memoriál? Lucka měla před Benjim jiného kokra, jménem Art, který bohužel doplatil na svou loveckou vášeň a zrazil ho vlak. Mrcha srna to stihla, ale Art ne. Já neměla to štěstí ho poznat, ale podle vyprávění to byl určitě úžasný pejsek a na jeho počest a také proto, že Lucka slaví v těchto dnech narozky se šlo na výlet.

 

No výlet. Spíš docela tůra. Vstávali jsme docela brzo, ale já i Arwen jsme to zvládli v pohodě, protože když se na něco těšíme vstávání nám problémy nedělá. A super bylo (teda hlavně Arwen to ocenila), že jsme téměř nemuseli MHD. Protože z Králováku do Prahy na Butovice nás hodil Standa (sice měl mít volno, ale než strávit den s babama a psama, jak to nazval tuhle akci, to půjde raději do práce). Z Butovic jsme přejeli metrem na Smíchovské nádraží a pěšky k Mekáčovi, kde nás měla vyzvednout Jitka.

 

Jak jsem na ní čekala, došla mi SMSka: „Kup mi cheese“. Teda prvně mě napadlo, že fakt netuším kde tady koupím eidam a hlavně kolik ho chce? No, jen se smějte. Já jsem závislák na KFC, McDonalds mě nebere. Dokonce jsem ani nevěděla, že u Smícháče nějaký je. No, poposkočila jsem si...a zašla jí pro cheeseburger. Jenže ho v 9:00 ještě neprodávají. Což teda osobně vůbec nechápu, ale což. Nakonec dle instrukcí jsem koupila jinou snídani pro Jitku a když dorazila i se všema třema hafanama co se u ní v okolí nacházejí, a když jsme k tomu psinci ještě narvali Arwen, mohli jsme vyrazit. Cesta ubíhala v pohodičce, jen mi občas spadl nějaký ten batoh, taška, různé vodítka, pití apod. co jsem měla  naházené na sobě, protože jinde místo nebylo.  Jenže ouvej, ve Vestci zácpa... Mě by to teda jako nevadilo, času jsem měla hafo. Jenže Jíťa se tak těšila, že přijede brzo, respektivě jednou na čas, že jsme společnými silami našli objížďku a hurááá. Jsme u Lucky na zahradě.

Obrazek

 

Seznamování proběhlo v poho. Arwen se ani moc nebála nových hafánků. Takže jsme měli tu čest potkat Arwenku a Andulku - dvě bíglice, jejich paničku Adélu a jejich svěřence Růženku (kříženec belgičana a retrívra), která je myslím Adély rodičů. Růženka se moc nekamarádila. Říkali o ní, že je psychopes. Já bych to nazvala jinak. Je holt jiná. A proč by měli být všichni hafani stejní.

 

Procházka byla úžasná. Okolo Jílového je opravdu krásná krajina. Pro psy je silnice daleko a člověk se může kochat. Podzimní příroda je úchvatná.

 

No jo, jenže Arwen zapomněla na slušné vychování a zdrhla. Prachsprostě zdrhla. Myslela jsem, že ji přetrhnu. Prostě se na půl hodiny, možná i víc zdejchla. Jasně měla jsem strach. Hlavně tehdy, když jsem si uvědomila, že na tak dlouho se ještě neztratila (vždycky jenom protběhla nějakou tu srnku a pak rychle zase ke smečce). A právě proto jsem jí viděla někde nabodnutou na klacek, zavalenou pod šutrem, sežranou divočákem a podobně. Nedokázala jsem si vysvětlit, že je tak dlouho pryč. Jo, nakonec jsme uslyšeli, jak hlásí, že našla zvěř a podle štěkotu jí nebylo těžké najít. Hnula mi ale žlučí pořádně.

Obrazek

 

Tak 1-2km šla na vodítku. Vypadala unavená, takže jsem jí pustila. Ta potvora mi zdrhla podruhé, opět za zvěří. Zahlédla jsem ji jak peláší do kopce, takže jsem se vyřítila za ní. Arwen se ale ihned vrátila  dolů, kde čekali ostatní. Jitka mi ji chytla a samo že dostala už trest. Normálně se mi tlemila od očí. Potvora jedna. Potom už jsem nepustila z vodítka. Jen na hromadné focení.

 

U Lucky na chatě, kde jsme poseděli i s jejími rodiči, vypadala Arwen i ostatní pesani docela vitální, jenže jakmile jsme nasedali do auta, byli tuhý všichni do jednoho. Jen Benji zůstal na chatě. Lucka šla totiž do společnosti a chatě je mu mnohem líp. Jitka nás vyhodila na Smícháči, takže doma jsme byli za chvilku.

 

A doma? Zalezli jsme si do postýlky a odpočívali. Museli jsme se hezky vyspat na neděli. To nás čekal trénink frisbee.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA